Udržet si kontrolu nad reakcemi v sítích je prosté

Četl jsem povzdych Petra Koubského a podotek Martina Kopty o tom, jak to mají, chudáci, těžké, že jsou v několika společenských sítích, mezi nimiž se kopírují jejich příspěvky, a jejich známí z různých sítí na tyhle příspěvky reagují na různých místech, a to je tedy… náročné. Můj pohled je poněkud jiný. Ačkoli tenhle komentář vznikl jako reakce na Petra a Martina, tak je určen všem, co mají stejný problém, všem, co si stěžují, že nevědí kde dřív reagovat a jak si udržet kontrolu nad angažmá v sociálních sítích.

Pánové a dámy – při vší úctě k vám: Můžete si za to sami! Ale ne proto, že jste v mnoha sítích, ale proto, že jste jim podlehli natolik, že věříte, že máte povinnost ve všech reagovat. Situace je stejná jako s mailem, IM a mobilním telefonem: Když podlehnete dojmu, že musíte odpovídat všem na všech kanálech, jste otroky technologie.

Úkrok stranou: Říct si, že Posterous vede na Facebook a Twitter, Twitter vede na Facebook a Facebook nevede nikam, tak tedy budu používat jen Facebook je další podlehnutí diktátu technologie. To že z Facebooku informace už nejdou nikam není důvod, abyste se vy přesunuli na Facebook, ale je to doklad toho, že je Facebook na pytel a „umělá konečná“.

Ale zpátky k „udržení kontroly nad reakcemi“. Martin to popisuje jako „problém zmnožených inboxů„. A já dodávám: Ano, je to tak. Ale je to váš problém, protože ty inboxy necháváte otevřené! Z nějakého důvodu snad i věříte, že pokud někde inbox je, má být otevřený. Blíž k lidem atd. blablabla. Když máte „poštovní schránku“ doma, v práci, v hospodě, v literárním klubu, ve škole, ve spolku bývalých spolužáků ze střední školy, v Brně, v Olomouci a v Paříži, a každý váš známý používá jinou, tak je HOLT musíte obíhat. Je to ale vaše volba! Vy jste si řekli, že je vaší povinností obíhat své známé tam, kde jsou oni. Vy věříte, že vaši známí mají svaté právo zareagovat na vaše myšlenky tam, kde se s nimi setkají, a vy že za nimi přijdete a budete tam diskutovat.

Když to přeženu (ale jen lehce), tak jste v pozici novináře, který obíhá předplatitele a zjišťuje, jestli k jeho článku někdo něco neřekl. Ano, je to padlé na hlavu, ale řešení existuje, je prosté a nebude se vám líbit: Řekněte lidem ve všech sociálních sítích, jichž jste účastni, že komentáře přijímáte pouze na jednom místě a tam o nich také vedete diskuse. Vyberte si takové místo, které je snadno dostupné pro každého, a tam diskutujte, když chcete.

Já jsem k věci přistoupil naprosto stejně: Klidně kopíruju svoje zápisky kamkoli – ale dal jsem jasně najevo, jakým způsobem budu přijímat reakce. Mám všemožné inboxy zavřené – a jsem s tímto stavem spokojen. Nic mě nenutí obíhat různá místa a reagovat tam jen proto, že někteří známí čtou Twitter, jiní Facebook, jiní Zápisník a ještě další LinkedIn. Ten, kdo chce zareagovat a má k tomu opravdu důvod, ten si vhodný kanál najde. Zbytek jsou reakce zbytné, a věnuju jim čas takový, jaký mi na ně zbyde. Prospělo to nejen mému egu, Martine ;), ale především mým nervům a volnému času.

(Příště si povíme o tom, jak vybírat e-mail jednou denně a jak důsledně dodržovat pravidlo „Kdo něco chce, ten ať se stará!“)