A proč by ne? Když může někdo řídit stát jako firmu, tak proč bychom se nemohli na komerční média dívat jako na hospodu? Minimálně to dává větší smysl. Nevěříte? Zkuste tomu dát šanci…
(Psáno pro IHNED.cz)
Mám takové hříšné potěšení, jak se říká v angličtině: guilty pleasure, totiž sledování pořadů jako je Prostřeno nebo Výměna manželek. Je to pro mne studijní materiál a zároveň taková prevence, aby mě někdy nenapadlo třeba očekávat od lidí nějaké rozumné reakce. Podobně funguje třeba čtení komentářů pod články, ale to sem teď nepatří. Vraťme se k vyměněným manželkám.
To takhle přijde paní do nové rodiny na deset dní, proleze její byt, zmerčí v dětském pokoji počítač, a spustí lamentaci: Hrůza, počítač, hry, hloupé děti, proběhnout, zakázat… Asi víte, co mám na mysli, že? Určitě jste to buď slyšeli, nebo dokonce sami řekli. Co? Přiznejte se, řekli jste to, že ano? Ty děti hloupnou, furt jenom počítač, hry, Facebook, mobil, to my v jejich letech…
Vždycky si v duchu otvírám sáček chipsů, pohodlně se usazuju v mentálním křesle a beru do ruky pomyslný ovladač. Zapnu, a už to jede: To my v jejich letech běhali venku až do noci úplně sami, házeli jsme po sobě kameny, řezali handgranáty ve svěráku, pili vodu z louže, kradli ovoce v cizích zahradách, a vidíte, žijeme! Zato ty dnešní děti, počítač, mobil, blablabla. Furt jen doma, venku se neproběhnou…
V duchu chroupu imaginární chipsy, přikyvuju a čekám na druhé dějství – zkažená doba. A už to tu máme: Venku dneska samé nebezpečí, dítě ani nemůže samo ven, všude samý vrazi a drogy, a na tom internetu to je ještě horší. A furt čuměj do mobilů, to my v jejich věku neměli…
Tak určitě. Vy v jejich věku jste se scházeli u klepadla na koberce, co stálo ve vnitrobloku, zkoušeli jste kouřit a po setmění se osahávali s vrstevníky. A taky deset deka salámu tehdy bylo nějakýho salámu, ne jako dneska!
Naštěstí je vždy po ruce viník. Hrozná doba, kdy děti nemůžou ani samy ven, do toho ti přecitlivělí lidé, kterým vadí, když dítě plácnete, a doma seděj jen u toho počítače! A ty hry! A mobily a Fejsbůk!
Mládí jsem prožil v 80. letech na vsi. Mohl jsem vyběhnout kdykoli z domu a byl jsem na poli, kde jsem si mohl hrát. Nebo prolézat rozpadlé baráky. Nebo s partou dětí z vesnice jezdit na kole po vsi a řvát, a od puberty pak posedávat po večerech na autobusové zastávce. Zkusil jsem si to, moc mě to nebavilo, tak jsem si raději doma četl knížky o fyzice, chemii, o přírodě, o elektronice a o počítačích. Moji rodiče naštěstí pochopili docela záhy, co má perspektivu, a před třiceti lety (to to letí…) pořídili počítač. Od té doby jsem “furt jen seděl u počítače”. Jasně že jsem na něm hrál hry. Škola hrou, znáte? Nějaký Komenský… Taky jsem programoval, díval se, jak jsou naprogramované třeba právě ty hry, učil jsem se různé programovací jazyky, algoritmy, samovolně jsem se při tom učil anglická slova, zkrátka jsem dělal všechny ty strašné věci, místo toho, abych venku popíjel čůčo na zastávce, jako správný dorostenec.
Nemyslete si, taky jsem přicházel domů až ráno, taky jsem se opil dlouho před osmnáctými narozeninami a doma jsem pak dostal co proto. Takže rodiče byli paradoxně rádi, když jsem seděl doma u počítače. A právě vysedávání u počítače zapříčinilo, že pracuju ve velmi žádaném oboru. Hraní počítačových her mělo pozitivní vliv na schopnost řešení problémů. Zkoumání toho, jak jsou hry napsány, mi dalo víc než semestr teorie… A sociální kontakty? Děkuji za optání, nestěžuju si.
Nezlobte se, ale já si zkrátka myslím, že “vysedávání u počítače” není nějaký mor. Že učí děti nějaké dovednosti při práci s technologiemi a že jim otvírá cestu i k jiným oborům. Dokonce ani to mediálně oblíbené “mobily, které zapřičiňují, že spolu děti nekomunikují” – a co si myslíte, že na mobilech dělají? Píšou si se svými kamarády! Mobil pro ně není náhrada komunikace, je to další rozšíření (a ruku na srdce: pamatujete se, hlavně asi dámy, kolik času jste strávily na telefonu se svou spolužačkou, s níž jste se ten den ráno viděly?)
Ono je velmi snadné říct, že děti hloupnou z počítačů. Ale je to naprosto hloupé tvrzení, poslyšte. Podle mého ten, kdo je mentálně líný, zhloupne, ať sedí u počítače nebo běhá po venku. Záleží na tom, jaké má podněty a jak s nimi naloží. Podněty mu může poskytnout počítač s internetem stejně intenzivně, ale to, jak s nimi naloží a jaké bude vyhledávat, to je – pozor, kacířská myšlenka – věc výchovy v rodině. Kdo děti vede ke zvídavosti a touze po poznání, ten nemusí mít strach, že mu dítě z počítače zhloupne. Ten, kdo dítě odloží před obrazovku, aby neotravovalo a nemusel se mu věnovat, pak později vinu za jeho apatii a zhloupnutí nese sám, i kdyby z toho stokrát vinil počítač.
Ještě že mají uvědomělé matky zcela jasno. Někde v prvním trimestru těhotenství se za určitých příznivých podmínek, zahrnujících přístup k internetu a kontakt s kamarádkami jistého druhu, v některých ženách odehraje zásadní proměna, která ji změní dosavadní pohled na budoucí mateřství – stane se z ní Uvědomělá Paní. Zatímco do té doby to byla paní od kopírky, účetní, manažerka, kuchařka, pokladní nebo copywriterka v reklamce, tak působením článků na internetu a již infikovaných kamarádek (“něco si o tom přečti, je toho plný internet”) se v těhotné ženě krom plodu začne vyvíjet ještě něco, a mnohem rychleji: stane se z ní odbornice na chemii a lékařství!
(Psáno pro IHNED) Kolik lidí, tolik definic politické pravice a levice. Já používám to, kde se levice vyznačuje přesvědčením, že je třeba napravit nějaké společenské (z jejich pohledu) nedostatky, a že snaha napravit je posvětí prostředky k nápravě použité. Že zkrátka společenský pokrok musí jít dopředu, i kdyby měly padat hlavy. To se ostatně často děje doslova.
(Psáno pro IHNED.cz – tentokrát jako „článek na přání“, kdy lidé zadali šest slov, které jsem pak v článku použil…)
Koluje teď takový vtip, který pravděpodobně mnozí neshledají vtipným, ale myslím, že se na úvod hodí. Je to zhruba nějak takhle: “Máš příjem 12.000 čistého. Tvé životní náklady jsou 13.000. Právě sis koupili na splátky novou LCD televizi: pokud budeš splácet, nezbude ti na nájem a půjdeš na ulici. Pokud nebudeš splácet, seberou ti televizi a napaří penále. Máš dvě exekuce. Bydlíš v baráku, kde je zima, protože jsi neplatil za elektřinu a plyn. Vzhledem ke své nízké kvalifikaci budeš mezi prvními, kdo bude propuštěn z práce při příští redukci zaměstnanců. Co budeš řešit jako první? – – – To, že má Lidl v letáku černocha!”
Máme se fakt dobře a nemáme žádné opravdu existenční problémy. Tím nemyslím sebe, ale tak nějak většinu obyvatelstva ČR. Jen díky tomu si můžeme dovolit udělat kauzu z toho, že někdo dal do letáku černocha a pár nějakých dřeváků k tomu přidalo rasistické pindy. Když není nic důležitějšího, co by se řešilo, že, tak proč neřešit tohleto?! Tak se to hněte v médiích a u každého článku je pak dole ve stoce (bůhvíproč zvané “Komentáře čtenářů”) naloženo hned na několik paragrafů o hanobení…
Dobře, na chvíli se budu věnovat samotné podstatě celé pseudokauzy a připustím si, že jsem byl naivní mamlas, protože jsem už před lety nabyl na základě pozorování ve svém okolí dojmu, že třeba antisemitismus je pasé a že černoch kdekoli už je naprosto normální věc. Od kdy že je v nejsledovanějších zprávách Rey Koranteng? Jako chápu, že v roce 1985 někde v Záblatíčku nad Svitávkou mohl vzbudit živý černoch na ulici pozornost, protože nikdy nikdo z místních živého černocha neviděl (pokud se tedy nepočítá ten, co hrál v Emanuele, kterou předseda MNV někde sehnal na videokazetě a koukla na to u něl půlka vesnice). Ale dneska? No, asi se pletu…
Ono totiž, jestli jsem správně pochopil ty řeči okolo, nikomu nevadí černoch jako takový, ale fakt, že (a teď bacha, myšlenkový potůček nabírá spád) “černoch v letáku symbolizuje to, že nám Lidl nutí multikulti propagandu, podle které je údajně normální, že jsou mezi námi černoši!” Myšlenkový potůček teď proletěl Šlajsnou Vlastenecké Logiky jak burčák zažívacím traktem a vy najednou zíráte: “Cože? Co se to právě stalo? Opravdu někdo tvrdí, že je špatné ukazovat svět, kde mezi námi žijí černoši?” Reakce Lidlu je příkladná: proberte se, je 21. století, a mezi námi žijí nejen lidé s jinou barvou pleti, ale i s nějakým vyznáním, dokonce i s jiným vyznáním… To byste se divili, kdo všechno mezi námi žije! Já se taky divím…
Tahle celá záležitost ukazuje zase pár zajímavých věcí. Například to, že ten ryzí, tupý a jednoduchý rasismus zůstává jen pro ty nejomezenější skupiny lidí. Pro ty, pro které je, jak se říká, “diktát z ČJ ještě horší než diktát z EU”. Jenže, jak se začalo odhalovat už v době “uprchlické krize”, která hezky načechrala charaktery, tak rozhodně nelze xenofobii, rasismus, omezenost a podobné věci vztahovat pouze na levou část Gaussovy křivky. Velmi silně se podobné tendence projevují, zdánlivě paradoxně, třeba u lidí s vysokoškolským vzděláním technického směru. Až by se jednomu nechtělo věřit, kolik ajťáků by se před rokem bývalo rádo vyzbrojilo kvérama a vyrazilo lovit uprchlíky jak Pokémony – naštěstí jen hubou, protože jak je znám, tak by se pravděpodobně postřelili už při nabíjení. I tentokrát jsem našel právě mezi lidmi z téhle skupiny intenzivně sdílené obavy z “diktátu multikulturality” a z toho, že si Lidl “dovolil poučovat”.
Co naděláte. Jak často opakuju: jaký démos, taková demokracie. Miroslav Macek ve svých glosách často opakuje, v souvislosti s různými podivnostmi, které plodí naši politici, mantru: “… a defenestrace v nedohlednu!” Jenže politici jsou jen obraz voličů. Pardon, ale je to tak. Koho chce v takovém případě Miroslav Macek vyhodit z okna?
(Tento článek jste už četli, pokud jste mými patrony na Patreonu.)
Já nevím, co si pamatujete vy z 90. let. Muziku, kluby, párty, nebývalou svobodu, kdy se “mohlo všechno”, víru, že už bude jen líp, divné politické debaty v televizi, první cesty “na Západ”…? Jo, jasně, tohle všechno. Někdo si pamatuje zcela přesně, jak Klaus rozkradl republiku a jak se rozprodalo “české bohatství” a rozdělila federace a objevili se oficiální nezaměstnaní. To všechno je pravda, ale já si vzpomínám na jeden velmi specifický rys.
(Psáno pro IHNED)
Moje estétství a nafrněnost jsou za normálního stavu sice otravné, ale docela se mi daří je držet na uzdě a nepouštět ho na další lidi. Ale je jedno období v roce, kdy se rozvášní tak, že je neudržím a nechám, ať mými ústy promlouvá k lidem i v situacích, kdy jsem normálně klidný.
Co mě tak rozvášní? Veršovaná přání. Zcela vážně: po celý rok mě neumělé přihlouplé násilné veršování nechává klidným. No co, tak holt někdo nemá cit pro rytmus a slovo, takže ho netahá za oči i uši klopýtavé metrum a naprosto arytmická skladba, a kdo jsem, abych říkal lidem, že vulgarismus sám o sobě není vtipný, že? Proč bych jim měl říkat něco o pravopisu, však ať se každý zabaví, čím mu libo. Mluvím snad milovníkům fastfoodu do jejich krmě? Nemluvím, nejsem vegan. A tak žiju a nechávám žít a cizí libosti komentuju nanejvýš v soukromí – až do konce roku. To se to ve mně rozhiphopuje… Nevím proč, ale asi to může souviset s tím, že se vždycky najde někdo, komu připadá jako dobrý nápad mi něco takového poslat.
Nevadí, že jsou mizerně zveršované a s podivnou interpunkcí, zato jsou hloupé! Jako by kolem Vánoc lidi ztratili soudnost a smysl pro vkus, takže místo “Hodně zdraví, štěstí, lásky, pohody, myslíme na Vás, mějte se dobře, vaše Máňa”, což je sice prosté a nenápadité, zato upřímné, někdo rozesílá prefabrikovanou tupost: “Urazil se na mně kapr,že ho vážně neberem,nejvíce se ho však dotklo,že ho večer sežerem.Tvářil se moc potměšile,když mne viděl s paličkou,ukazoval na mne z vany,sprostá gesta ploutvičkou.Vyhrožoval sebevraždou,prý vypustí si vanu,nechce župan ze strouhanky,nesnese tu hanu.I vyhověli jsme mu přece…v obýváku bazének,ať si s nami oslavuje,i náš rybí kretének.”
Ponecháno i s originální svéráznou interpunkcí. Odesilatel takové zprávy ukazuje, že mu nestojím ani za to, aby vymyslel cokoli normálního, prostě jen našel někde stránku “vtipných” vánočních SMS, nějakou vybral (jistě se u toho plácal smíchy do kolen) a rozeslal. A já vám nevím, čím to je, že zatímco by mě tohle v půlce srpna nechalo klidným, tak na konci roku sednu a odpovím něco ve smyslu tom, že mě to ani nepobavilo, ani nepotěšilo, že to je hloupé, a pak jsem u dotyčného za morouse, nafrněnce, člověka, co nerozumí legraci, a na svátky (ještě navíc na svátky!) se uráží.
Nojo, no. Snad proto, že na svátky (ještě navíc na svátky!) asi nechci číst nic o “rybím kreténkovi”, o kopání Santy do – však víte, o Ježíškovi, co “vrtí prdýlkou”, o tom, že se narodil ve chlévě (“tak se vys*r na úklid”), rádobyvtipné politické narážky (“Nekradeš a netuneluješ, tak se to nauč a nespoléhej na mne, podepsán Ježíšek”) a podobné žertíky jak ze suterénu webových diskusí. Ne, nezlobte se, to si o mně myslete co chcete, že jsem třeba nafoukaný namistrovaný nadutec, to je mi jedno, ale vám fakt připadá normální poslat někomu jako přání třeba tohle?
“Krouhnul jsem zatacku, sane se zvrhly, darky jsou na sracku a sobi zdrhli! Darky uz necekej, Jezisek.”
Nebo: “EKOLOGICKÁ VÝZVA!Nekupujte živý vánoční stromek.Sežeňte si policajta.Je zelený,má hvězdičky a visí mu kule.Když seženeš dopraváka, bude ti i svítit!”
Háchácháchá, plácám se do stehen a stříkají mi slzy z očí smíchy, visí mu kule, johohohooo, to je humor! Zasměj se tomu, nebuď takový zapšklý mračoun… Jenže je těžké nebýt, když mi posíláte vtipy, kterým jsem se smál naposled ve třetí třídě.
Vánoce už máte jistě naposílané, ale ještě bude Silvestr. To je taky eldorádo mizerných veršovaných esemesek, které z nějakého důvodu připadají někomu duchaplné, tak je rozesílá: “Na stole se kapr válí, před chvílí ve vaně plaval. Přátelé i staří známí, dělali tu velký kravál. Na silvestra bomby hážou, toto ale utíká. Pytle s tím vším vždycky svážou, policie zabliká.”
Co to? Tohle jako někdo fakt vážně pošle? Ne, já nemám velké nároky a leccos odpustím… Ale neposílejte mi to proto, abyste mi tím jako že popřáli k svátkům, vážně ne. A víte, sice vaše známé neznám, ale myslím, že když letos vynecháte prefabrikované SMS a napíšete prosté obyčejné přání tak nějak ze srdce, že to ocení víc. I když nebude mizerně zveršované. Člověka to víc potěší, než když ví, že je jedním ze čtyřiceti, co od vás dostal identickou SMS.
Všem vám přeju skvělý a ještě lepší nový rok.
(Psáno pro IHNED)
Na celé návštěvě čínského prezidenta je asi nejzajímavější fungování české policie. Služebné a nedůstojné.
Já vím, prošetří to, vyvodí důsledky… Chráněná osoba, ano… Ale není náhodou u chráněné osoby tím, co se chrání, její zdraví a život? Vypadá to, že se policie rozhodla chránit i její city, nebo co.
Nevím, jaký rozkaz byl vydán ani kdo ho vydal. Ale trošku znám mentalitu policisty, pro kterého je aktivista další z řady potížistů, jestli ne přímo “drbanů”, co narušuje pořádek a je lepší mu preventivně zahrozit, ať nedělá zbytečný rozruch a drama, nebo ať s tím jde aspoň někam jinam, nejlépe tam, kde nebude nikomu na očích. Fajn, asi bych se s tím dokázal lidsky ztotožnit.
S čím se ztotožnit nedokážu, to jsou některé formulace, které z úst policistů podle výpovědí přímých účastníků zazněly – a já nemám důvod jim nevěřit. Například historku o tom, že policisté řešili tibetskou vlajku naproti Hiltonu, a celou akci zarámovali slovy, že česká vlajka by nevadila. Nebo historku starokatolického kněze, který se skupinkou lidí věšel tibetské modlitební šňůrky a policista jim po perlustraci oznámil, ať si “to” sbalí a že “jestli to někde po Praze najdou, tak si pro ně přijedou domů.” Vstup Policie na akademickou půdu kvůli tibetské vlajce je pak pro mne naprosto za hranou.
Radek Kedroň ostře komentuje snahu Policie ČR v článku s jednoznačným titulkem: Neumí najít ukradená auta, ale na vylepovače vlajek si troufá. Mně je na celé věci smutno z něčeho jiného. Totiž z plíživého návratu Policie coby ochránkyně “klidu na práci” a duševní vyrovnanosti vedoucích představitelů… Vrcholem absurdity je pro mne prohlášení karlovarské policejní mluvčí k perlustracím protestujících proti návštěvě Miloše Zemana. Stáli prý na ulici s transparenty, což není trestné (zatím), ale měli na nich nevhodná hesla. Při potyčce s příznivci Miloše Zemana policie zasáhla, ale příznivce nijak nekontrolovala, protože “se jedná o místní občany, které Policie zná”.
Asi je zbytečné psát, co mi podobné počínání a vyjadřování připomíná. Nemyslím si, že by přímo místa nejvyšší takovou politickou objednávku Policii dala, to spíš některý z vyšších představitelů pomýšlí na prebendy a kariérní postup a doufá, že jeho horlivost bude náležitě oceněna. Ale výsledek je stejný, a je mi z něj trochu úzko. Ani v těch osmdesátých letech vás totiž nikdo oficiálně nepopotahoval za účast na demonstraci nebo nějaký nápis. To vám esenbák řekl neoficiálně mimo protokol, oficiálně to bylo navlečené na něco úplně jiného, třeba na “útok na veřejného činitele” nebo “narušování pořádku”.
Byl bych velmi nerad, kdybych se dožil návratu podobných móresů, a budu velmi pečlivě sledovat, jestli se najde někdo s dostatečně velkým razítkem a odvahou, kdo jasně řekne, že Policie má zasahovat, řešit, pomáhat tam, kde jsou v ohrožení zájmy občanů, ne tam, kde je v ohrožení ego či duševní pohoda většího nebo menšího prezidenta.
(Psáno pro IHNED.cz)
Vůbec bych to nevytahoval, kdyby se ten pán nepřipomněl sám. Navíc tak prachpitomým způsobem: “Naděžda Savčenková se rozhodla zemřít hladem a žízní. Držím jí palce, aby se jí to povedlo.” Tak pravil Jiří Vyvadil a hlas lidu ho v tom podporuje…
Byť bych stokrát neměl rád, třeba, našeho prezidenta, tak nebudu psát veřejně nic o tom, že doufám, že umře. Připadá mi to nevkusné. Vám jistě taky. To se prostě nepíše, ani z jedné strany…
JUDr. Vyvadil je politik, byl předsedou strany, senátorem, poslancem, dokonce byl i soudcem různých soudů až po Nejvyšší správní soud. Dneska je ale spíš známější jako výrazný představitel skupiny “Přátelé Ruska v České republice”. Snad ve snaze být papežštější než papež (v jeho případě ale spíš Putin) píše velmi silná prohlášení, jako je to výše zmíněné. Přitom při bližším zkoumání člověk snadno podlehne dojmu, že problém bude někde jinde…
Před rokem projížděl Českou republikou konvoj NATO. Což byla akce, která vzbudila velký spontánní odpor, do jehož čela se postavil mimo jiné i pan Vyvadil. Bohužel si nezvolil úplně nejlepší kolegy, protože si ke spolupráci přizval známé recesisty, kteří ho dva dny vodili na vařené nudli. Sám pan Vyvadil se v té době tituloval “velitel”, což v kombinaci s tím, jak hladově skákal na špek, působilo dvojnásob komicky. To, že je obětí drsného žertu, v té době nevěděl snad jen on a jeho kamarádi z Přátel Ruska. Po dvou dnech to nějak prasklo a bylo po humorech.
Ne nadlouho. Pár dní na to se proslechlo, že Českou republikou projedou ruští motorkáři, aby uctili výročí konce války. Informací bylo málo, spíš se jen spekulovalo, ale často zaznívalo jméno “Noční vlci”, což je nějaká motorkářská parta, co má údajně blízko k Putinovi. Jiří Vyvadil u toho nesměl chybět, takže všude možně psal svoje telefonní číslo s poznámkou “předejte ho někdo Sašovi” (jako že vůdci Nočních vlků Alexandru Zaldostanovovi).
Dlouho nečekal. Z telefonu s ruskou předvolbou mu přišel rusky psaný vzkaz od Saši. “Velitel” Vyvadil nečekal a Sašovi odpověděl. Za chvíli už si psali maily a dr. Vyvadil nabízel Nočním vlkům nejrůznější pomoc… Zároveň sháněl na Facebooku někoho, kdo mu pomůže s ruskou komunikací s Nočními vlky. Sehnal, a mohla se rozjet čilá korespondence, kde Jiří Vyvadil pomáhal, radil s tím, jaké jsou v Česku dopravní předpisy, odpovídal na to, zda může policie zabavit motorku, konzultoval trasu…
Pravidelně se tím chlubil na Facebooku: “Přátelé, Saša zatím neupřesnil pobyt Nočních vlků v Praze a Brně. Zatím jej zajímalo průjezd po komunikaci z Ostravy do Olomouce. co budu vědět, budu okamžitě předávat. Spojil jsem se i s řaditelstvím dopravní policie ČR a nabídl neformální pomoc. Zatím nereagovali”
Mezitím se osazenstvo jistého diskusního serveru velmi dobře bavilo a domlouvalo, jaké úkoly by mohl “Saša” po “Velitelovi” chtít. Důležité bylo, aby nešlo o nic, co by mohlo způsobit materiální újmu. Konečný plán byl takový, že “Velitel” dostane informace o místu a času setkání s motorkářskou kolonou, ale v daný čas se na místě objeví jen parta recesistů na Babetách, která si s “Velitelem” potřese rukama. Ale k tomu vedla dlouhá cesta, Vlci zatím nevyjeli, a tak nepravý Saša (bystřejší jistě pochopili, že žádný Zaldostanov si s Vyvadilem nepsal, že stačilo jen pár nadšenců s ruským telefonem, účtem na ruském freemailu a znalostí ruštiny) psal další a další úkoly a otázky, a Jiří Vyvadil poslušně odpovídal.
(i) Jak je to s používáním státní vlajky? Mohou jí používat cizinci? Mohou jí používat spolu s vlajkou jiného státu, který nicméně ČR neuznává?
(ii) Jak se v ČR řeší drobné dopravní přestupky a jaká je výše pokut? Může policie zabavit mašinu? Může policie odstavit mašinu za účelem její technické prohlídky?
(iii) Může být setkání s občany hodnoceno jako neoznámené shromáždění?
(iv) Zda má vědomí o chystaných opatřeních orgánů ČR?
Pokud nevládnete ruštinou, jistě oceníte několik vybraných pasáží: “Vlajka České republiky se může používat cizinci bez omezení. Mohou vedle ní být vlajky států, které ČR neuznává. Ale chci vás požádat, abyste vyvěsili vlajky ČR a RF. Nechte tuto věc na mně. Jsem bývalý politik a vím, jak tyto otázky řešit. (…) Dnes odpoledne napíšu otevřený dopis premiérovi, aby vám zajistil důstojný průjezd Českem. Dopis bude odpoledne na webu a doufejme, že bude mít vliv na masmédia. Premiéra jsem dlouho znal. Sašo, zatím se neznáme. Jsme různí. Ale dovolím si říci, že je u nás mnoho družby mezi ČR a RF. To je můj cíl, kde na rozdíl od PL na vás mohou útočit nebo provokovat v ČR vše půjde výrazně mírněji a přátelštěji. Proto vás vyzývám, abyste vyvěsil vedle sebe vlajky Ruska a Česka. Vítězství bude naše.”
No, nelhal. Opravdu s tím do médií šel. V Lidovkách se pochlubil, a ten dopis premiérovi taky napsal, dokonce jako otevřený. Pak věci nabraly rychlý spád. Noční vlci požádali nadšeného pomahače, aby jim pomohl zajistit povolení na demonstrace v Ostravě, Brnu a Praze. Vyvadil se obrátil na Přátele Ruska a požadované opravdu zajistil…
Jenže pak šel pan Vyvadil do Domu ruské vědy a kultury. Před cestou se sice ještě pochlubil médiím, ale pak vzala celá akce rychlý konec:
Česky: “Na ambasádě mi řekli, že vaše dopisy nemohou být věrné, podle organizátorů akce se žádná setkání s občany neplánují. Dobře, že to včas vyšlo najevo.” A bylo vymalováno. JUDr. Vyvadil, politik a právník, po týdnu prohlédl, díky informacím z ruské ambasády, celou habaďůru. Ale asi nechtěl přiznat, že ho napálil nějaký vtipálek s ruským telefonem, tak ještě vymyslel a na Facebooku zveřejnil takovou konspirační konstrukci (citováno včetně původní interpunkce):
“Pojďme si ujasnit jednu věc : Pro vládu České republiky je průjezd motorkářského klubu Nočních vlků v ČR nepřátelským aktem. Proto nepochybně tato vláda dala příslušné pokyny i BIS. Až věci skončí rád vás, budu -li moci,tj. budu- li živ a zdráv, poinformuji o dokonalé sofistikované …..provokaci. To nepíši proto, abych na sebe upozornil, spíše, aby oni věděli, že já vím…A je to veřejné a to je nejlepší obrana.,”
Bohužel nikoli. Žádná akce BIS, žádná vládní pomsta, jen obyčejná parta internetových recesistů, co si vystřelila z člověka, který projevil vzácnou kombinaci vysokého sebevědomí a tak silné touhy pomáhat čemukoli ruskému, že ztratil i kritický odstup.
Vlastně by to celé bylo k smíchu, kdyby člověku při sledování této exhibice ve skoku na špek někde vzadu v hlavě neblikala varovná kontrolka: Politik? Soudce? Rozhodce? To jako vážně?
Je tu ještě pořád slabá naděje, že je ve skutečnosti největším trollem právě Jiří Vyvadil, který hraje dovedně roli důvěřivého rusofila a tak si utahuje ze všech. Ale je to opravdu hodně slabá naděje a s každým dalším přáním smrti, podepsaným panem Vyvadilem, vyhasíná.
(Psáno pro IHNED)
Politická scéna je tak absurdní, že cokoli, co někdo napíše jako ironii, někdo jiný den předtím zcela vážně navrhnul, řekl, udělal… Sebevětší pitomost, kterou si vymyslíte, někdo realizuje a někdo jiný jí uvěří, rozhořčí se a nasdílí to na Facebook. Od uprchlíků po mimozemšťany. Naštěstí vzniká Ministerská Kancelář Pro Uvádění Lživých Příspěvků Na Pravou Míru, která hodlá bojovat s dezinformacemi tím, že je bude s veškerou vahou státního aparátu popírat. Naštěstí nemíří přímo na mašíbly, na lidi, co věří třeba v to, že nám ilumináti zatajují pravdu o tom, že země je ve skutečnosti placatá, to by bylo marné. Místo toho míří na novináře, kteří mají jedinou metriku, totiž jestli se dost kliká, a hodlá je upozorňovat na to, že ty smyšlené pitomosti, co vydávají, jsou pitomosti. Vsadím pětikorunu na to, že to bude těm vydavatelům srdečně egál, protože mašíblové klikat nepřestanou, a reklamní systém se neptá, kdes kliknutí vzal…
Když jsme u toho – Česká Spořitelna přestává dávat reklamu na Parlamentní Listy (tedy médium, co nemá nic společného ani s parlamentem, ani s listy), známý polomašíblovský web, který dovedně míchá seriózní zprávy s propagandou a vyloženými nesmysly. Není ani tak překvapivé, že to nebude dělat, spíš je překvapivé, že to dosud dělala.
Beru PListy jako vhodnou sondu do duše lidí, s nimiž se normálně nestýkám. Nejsou v mých sociálních bublinách, jak se dneska populárně říká, a já sám nejsem v těch jejich. Ovšem občas nezaškodí vypravit se mimo bublinu, to se jeden dozví věci… Krom toho, že všechno říděj Židi a ilumináti a Bilderberg, tak třeba taky to, že národ je úplně chudý a ožebračený a půlka republiky nemá co jíst. Já vím, je to laciné, ale – kdo sakra sedí v těch autech, co se teď skoro každý den šnečím tempem pohybují k parkovištím nákupních center? Hladoví lidé bez peněz, co se jdou podívat na prázdné háky v řeznictví a v samoobsluze nakoupí nakonec jen pikslu zlevněného šumáku? Stokrát můžete říkat, že to není pravda, že se máme velmi dobře, že i ti chudí se mají líp, než se měla třeba střední třída před padesáti lety, ale je to marný, je to marný, je to marný, takže se nakonec rádi vrátíte do své sociální bubliny, kde… moment! Kdo to tam sedí u stolu?
Nevýhoda sociální bubliny je v tom, že když vytlačíte “jedny”, tak se, volky nevolky, ocitnete na jednom místě s “druhými”, kteří jsou definováni pouze společným odporem k “prvním”. A tak najednou zaslechnete mudrování od mladého a dobře zajištěného raw vegan levicového městského filosofa, který předkládá pozoruhodné recepty na to, jak odstranit chudobu. A čím víc mudruje, tím víc pochybujete, že vůbec nějakého chudého reálně viděl. Spíš jako by měl nějakou představu o chudém, co získal z populárně-naučných sociologických studií. A máte sto chutí mu ten jeho svět trochu nabořit, už jen za bohorovnost a povýšenost, s jakou se tváří, že by mohl od zítřka řídit zeměkouli.
Třeba o tom daňovém znevýhodnění. Jako že by bohatí měli platit větší daně, aby chudí nebyli tolik daňově zatížení. To je ideální chvíle položit zákeřnou otázku: kdo v relativních číslech nejvíc kouří a pije? No jasně, velké množství chudých. On je chudý, ona chudá, mají příjem na hranici minima, ale krabičku až dvě denně, a k tomu nějaký ten levný chlast, to je docela běžné, rozhodně častější než na té druhé straně příjmového spektra. A co tvoří největší část ceny tabáku a alkoholu? No jasně, spotřební daň! Takže vlastně chudí tím, že hodně kouří a pijou, platí ještě další daně! Pokud tedy chceš nějaké spravedlivé rozdělení, co takhle, milý zlatý, zbavit alkohol a tabák spotřební daně? Hele, ti lidé, ti chudí, o které se tak dojemně staráš, nekouří proto, že to je levné a dostupné. Když zvedneš cenu cigaret a alkoholu, nepřestanou kouřit a pít a nepůjdou do kaváren. Oni budou dál kouřit a pít, to není jejich volba, to je jejich styl žití. Takže mimochodem tvůj jásot nad plošným zákazem kouření znamená, žes právě vypálil pár facek komu? Bohatým zvrhlíkům s neřestmi? Kdepak… Hlavně těm chudým, kterých máš plná ústa!
Nakonec jsem navrhnul následující řešení: zavedení nulové spotřební daně na alkohol a cigarety. Tím zbyde chudým lidem výrazně víc peněz. A v rámci zdanění bohatších zavést spotřební daň na to, co chudí fakt nekupují. Třeba fair trade kafe, napodobeniny masných výrobků z tofu, zboží na farmářských trzích, vodní dýmky, popřípadě zřídit speciální mýto za cyklostezky.
A pamatujte: Nic není tak velká pitomost, aby to někdo nenavrhl v parlamentu!
(Psáno pro IHNED)
Člověk je tvor duchovní, ale v současné západní společnosti jaksi moc duchovna v životě samo od sebe není. Někdo na duchovní život rezignuje úplně, nahradí sváteční den dnem nepracování, popřípadě pařby, a jediné, co ho postihne, je občasný pocit, že život asi nemá moc smysl. Většinou se s tím ale rychle srovná. Jiným lidem chybí duchovno víc. Chybí jim vědomí něčeho, co člověka přesahuje, vědomí, že není vše marné a že věci mají řád – i když si třeba neuvědomují, že jde právě o duchovní potřebu. Spoustě z nich to zkrátka chybí dál, jiní najdou útěchu v církvi, no a někteří volají po nocích do EzoTV, čtou horoskopy v časopisech, hledají vyšší smysl v okultních (spíš “okultních”) vědách, nebo rovnou v konspiračních teoriích, které v člověku uspokojují kromě pocitu “chci vědět, co se děje” i “vím něco víc, patřím mezi zasvěcené”.
A téhle poptávce jdou naproti různí ezoterikové, zasvěcenci, mystici, nejrůznější šamani z Vysočan, jogíni z Kobylí a další hlasatelé Kosmických Pravd. (Vysočany a Kobylí jsem použil namátkou, nikdo konkrétní za tím není.) Vesele za sebe poskládají slova, co někde pochytili, tvoří nesmyslná spojení pojmů z indické mystiky, šamanských rituálů, kabaly, jógy, zenu, new age, kvantové fyziky a matematiky, celé to zamíchají, do toho vrazí ještě draky a anděly, asi aby si to sichrovali u křesťanů i pohanů, a přes třetí čakru a pátou astrální dimenzi šíří slova Lásky a Pokory a Vědomí (zásadně s Velkými Písmeny, protože čím Větší Písmena, tím víc Astrál!), a to zejména prostřednictvím kurzů za tisíce a knížek o Pravdě. Tedy ne nějaká usoplená zasmolená pravda, ale „Pravda!“, vy nevědomé stádo ovcí!
Nestačíte zírat. Asi to leze z nějakého gene… pardon, Generátoru Osvícených Mouder. Fraktální podstata kvantového pole mysli, tekutý křištálový proteo-glykanový matrix, zářiče konstruktivní energie čchi, prosvěcování čakry zvukovým polem, jemnohmotové vibrace, pátá dimenze, energetizování orgánů, prána, astrál, bytosti světla, tralala… A jedou! Co na tom, že to nedává smysl. Stačí se tvářit dostatečně zasvěceně a vědoucně, a máte je. Totiž následovatele.
Milé na téhle ezoastrosvoloči je, jak kolegiálně drží pospolu. Neviděl jsem, že by prodavač harmonizačních obrázků na mikrovlnku nadával otvíračům brány prány. Kdepak. Hezky se navzájem podporují. No, je to logické – vaším klientem je lehce akcentovaný jedinec, na kterém je nejdůležitější to, aby věřil na víly, anděly, glykanové matrixy, fraktální tachyonovou mysl a čištění čaker pomocí vibrující vody. Jakmile mu začnete říkat, že někdo jiný, kdo mu povídá třeba o posvátných geometrických tělesech, je jen obyčejný šizuňk, může se snadno stát, že přestane na ezoteriku věřit, dokonce zapochybuje o tom, že jeho Vědění je opravdu Hluboké, a už nikdy nic nekoupí.
No jasně, nekoupí! Nebo si snad myslíte, že všechny tyhle šiřitele duchovna sem nasadil Aštar Šeran, jehož koráby se shlukují nad Zemí a dohlížejí na to, jak se liberecká ezoterička prohlašuje za Druhý Příchod Kristova Vědomí a tvrdí o sobě, že je archanděl Uriel, jen proto, že vás má všechny rád? Kdepak. Třeba zrovna tajhle Kačenka Ježíš Uriel a její kámice, Archanděl Suprafon, vám tohle všechno, a mnohem víc, poví na ezoterických sezeních, za které zacvakáte třeba dvě tisícovky. A s vámi dalších třeba padesát lidí. To docela jde, ne? Obě dámy si sednou, vypráví třeba jak jim andělé právě říkají, že nějaká žena v Brně, chudák, rodí, nikdo u ní není, ale už to bude dobré, přátelé, skrze vesmírné vibrace jí posíláme taxík, a vidíte, už tam je, tak to všechno dobře dopadlo. Osazenstvo udělá Áááách a obdivuje, jak to andělé zase všechno zařídili. Být u toho za pouhé dva tisíce, no nekupte to!
Připomíná to ten starý vtip, kdy se starý Krauskopf chlubí, že jejich rabín dělá zázraky a dokonce hovoří každý pátek s Bohem. Posluchači pochybují: “A odkud to, Krauskopf, vědí?” – “No sám rabi mi to řekl!” – “Ten jejich rabi bude spíš pěkný lhář!” Ale to si Krauskopf nenechá líbit: “Pánové, náš rabi a lhář? Copak by se Hospodin bavil s lhářem?!”
Další mystik do sebe napere halucinogenní odvar a v obluzení má pocit, že na to kápnul! Že objevil tajemství božského stvoření (třeba že všechno je geometrie, nebo že všechno je fraktál, nebo že všechno jsou protiklady), odhodí své občanské jméno, začne si říkat nějakým přírodním jménem, plným Krásna, například Begónius (když se k tomu navíc jmenuje občanským jménem třeba Voráček, je to mnohem vtipnější) a otevře si obchod s knihami o ezoterice, energetickými symboly, mystickým kamením, a začne pořádat kurzy fraktální geometrie. Ne, opravdu nikdo neodhalí, že blábolí naprosté smyšlenky bez hlavy a paty a o fraktálech ví jen to, že to jsou takové barevné obrázky. Jeho posluchači bývají hladoví po čemkoli, co zavání metafyzikou, a jak známo: hladový člověk se neptá, jestli v té konzervě není náhodou jen separát a sádlo.
Vždyť to nejsou žádní znalci tajemství stvoření, ale docela úplně obyčejní šmejdi, jen neprodávají důchodcům hrnce a deky, ale zpovykaným nebo tápajícím lidem nějakou umakartovou atrapu hlubšího duchovna, ovšem za pořádně mastnou cenu. Poznání a rozvoj přeci něco stojí. Každý druhý z nich má na svém webu kromě slátanin o ezoterice i eshop, a tam to valí naplno: knížky, kurzy, energetické znaky, pyramidy, harmonizační karafy… u každého toho šuntu zároveň upozornění, že neautorizovaná kopie energetického pyramidálního zářiče ze čtyř násad na smetáky vyvolá přinejmenším zakalení aury, protože jedině originál ze čtyř násad na smetáky za 5.555 Kč je správně astrálně naladěn a nainstalován. A kdo pochybuje, pro toho mají univerzální odpovědi, které vždy začínají shovívavě a blahosklonně, jako že „vy, obyčejní, neprobuzení lidé nemůžete pochopit Vyšší Vědomí, ale Otevřete Oči, ještě Je Čas!“
Ve skutečnosti je to, aby někdo z jejich zákazníků otevřel oči, to poslední, co by si přáli.
(Psáno pro IHNED)
“To je hrozný dneska, slušný člověk aby se bál vyjít na ulici, samý vraždy, znásilnění, únosy, podvody, okradou tě za bílýho dne, utlučou důchodkyni pro padesát korun, tohle dřív nebejvalo, dneska to je hrozný, opravdu hrozný!” Slýchám to téměř pravidelně, a kdybych měl pětikorunu pokaždé, když takovéhle stesky slyším nebo čtu, tak mi to hodí hezký nepodmíněný příjem. Trošku jsem se tímhle tématem zabýval, díval jsem se po takzvaných tvrdých datech, tedy do reálných statistik kriminality, a pravím vám naprosto vážně: Jsou to kecy!
Ono to tak možná vypadá. Média jedou svoje krimi zprávy, protože to prodává a přitahuje čtenáře, posluchače nebo diváky. Čím děsivější, tím víc diváků, a tím větší vejvar, když prominete. Ale realita je často jiná, než mediální realita. Moje babička v 90. letech věřila, že v Praze je každý, kdo přijede na Hlavní nádraží, přepaden a oloupen nejpozději v parku, nazývaném Sherwood. Protože to viděla v televizi, “furt to tam ukazují”. Ne že by to tam bylo extra příjemné, ale pokud člověk byl aspoň trošku obezřetný, tak pravděpodobnost, že bude za bílého dne přepaden a oloupen, byla vcelku mizivá. Ale jak známo, strach má velké oči.
No a když jsem se hrabal v těch archivech starých kriminálních případů, tak jsem narazil na spoustu zajímavého čtení. Třeba o tom, že vraždy důchodců pro peníze nejsou rozhodně novodobý fenomén. Ani to, že vrah utluče bezbrannou stařenku a z peněženky jí sebere dvacet korun. Ani vraždy dětí, ani vraždy, které spáchají děti. Ani vraždy s prvky kanibalismu – po pravdě nejznámější české případy tohoto typu jsou vražda Ivany Mátlové vrahem Hojerem v roce 1981 a vražda dvou malých chlapců vrahem Kulíkem v roce 1963.
Každopádně jako červená nit se těmito případy táhne alkohol a sociální deprivace. Naprostá většina nejznámějších vrahů pocházela z neúplných rodin, kde byli jeden či oba rodiče alkoholici. Mnozí z pachatelů rovněž pili, dopouštěli se domácího násilí, zneužívání… A téměř jak přes kopírák: okolí o tom, že vrah chlastá a doma všechny mlátí, vědělo, ale nikdo nic neřešil. Jako by to bylo skoro něco normálního. “Jo, on chodí denně do hospody, přijde domů v noci, zmlátí manželku a jde spát” je v Česku (a i na Slovensku, protože ty případy se odehrávaly za dob Československa) vlastně prosté konstatování, které nikdo nemá potřebu nějak řešit, či jak se říká: “hrotit”.
Dovolte příklad z roku 1987: Štefan Svitek, recidivista (kromě krádeží a týrání zvířat byl odsouzený i za únos, týrání a sexuální násilí na mentálně zaostalé ženě), který pravidelně bil celou svoji rodinu, dostal 30. října od známého dvě láhve rybízového vína za to, že mu nařezal s kolegou dřevo. S kolegou je vypili, pak se přesunuli do hospody, kde pili až do zavíračky, a když padla a Svitek šel domů, tak ani nedošel – usnul ožralý na lavičce. Probudila ho ale zima, takže došel domů. Chtěl do ložnice, ale manželka byla zamknutá a odpověděla mu, aby se vrátil tam, kde byl do té doby. To ho rozzuřilo. Podrobnosti popisovat nebudu, zájemci si je mohou snadno najít, ale výsledkem byla nesmírně brutální vražda těhotné manželky a dvou dcer. Juraj Lupták, banskobystrický škrtič, pil od sedmnácti let levný alkohol a Okenu. A tak dál.
Stále stejný obraz: narušená osobnost, snížený intelekt, konzumace alkoholu. Tahle kombinace je asi zdaleka nejčastější, ať se jedná o vraždy, jiné násilné činy, nebo například pohlavní zneužívání dětí. Zapomeňte na mediálně oblíbené “pedofily” – ti většinou mají děti opravdu rádi a dokážou se ovládat, takže mezi pachateli sexuálního násilí na dětech je jich jen velmi málo. Zapomeňte i na dalšího oblíbeného mediálního strašáka: počítačové hry, které nahradily dříve oblíbené “akční filmy”. Trestných činů, vyvolaných hrami nebo sledováním akčních filmů, je naprosté minimum, zejména v porovnání s těmi, kde hraje svou roli alkohol.
Jenže zatímco pedofil nebo hráč her jsou mediálně vděční, tak alkohol je v naší společnosti tak samozřejmý, že se nad tím nikdo nepozastaví. Mnozí se opíjejí od mládí, často za tiché tolerance rodičů, a opilec vzbuzuje v lidech spíš pobavení, než veřejné odsouzení. Však co, všichni pijou, tak na tom není nic divného – a když to začne být divné, tak je většinou pozdě.
