Nikoho nechytí

Nikoho nechytí

(Psáno pro IHNED.cz)
To si takhle před pár lety jedna moje známá přečetla článek o tom, jak v Praze jezdí revizoři v MHD a mají na sobě battledres Dopravního podniku. S ironickým úsměškem to komentovala slovy: “To jsou ale idioti, vždyť takhle nikoho nechytnou, každý uvidí, že to jsou revizoři, tak si honem cvakne lístek…”

Vyprávěl jsem jí, jak v Anglii nastoupil revizor do autobusu, nahlas všechny cestující pozdravil a oznámil jim, že je revizor, že bude kontrolovat lístky a že tedy ti, co si zapomněli označit, mají poslední možnost. Dlouho se tomu smála a věřila, že se směje lidské hlouposti. Však takhle přeci každý pojede načerno a cvakne si jen když to revizor řekne… Smála se hezky lidské hlouposti, ale netušila, že svojí.

Mně by se taky líbilo, kdyby i u nás byli revizoři chlapíci, co zapomnětlivce upozorní a co k cestujícím přistupují a priori jako k platícím a solidním. Nejsou. U nás se totiž nehraje ta anglosaská hra na gentlemany; u nás se hraje hra na moc s klackem a chytrého Honzu, který má radost, když tu moc přečůrá.

A moc utáhne šroub a chce větší klacek, a chytrý Honza zase vymyslí způsob, jak to přečůrat, a takhle tady žijeme, v neustálém střídání poryvů zupácké moci a vychcánkovského obcházení zákonů. Už je to asi stěží rozseknutelný kruh a jen se to točí dál a dál.

Jel jsem tuhle po tankodromu D1 a viděl jsem policejní auto s radarem, schované za lehkou terénní vlnkou. Určitě to místo znáte taky, je to kousek za Jihlavou směrem na Brno. Vzpomněl jsem si na vyprávění svých známých z Irska. Jak tamní policie před radarem vystrčí ceduli “Měříme rychlost” a hrdě stojí u přístroje a měří. “Stát někde za stromem a snažit se někoho přistihnout je pod úroveň policisty Jejího veličenstva,” povídali s lehkým úsměvem.

Já to chápu. Ono to měření je takové jednoduché – prostě si někam stoupneme, měříme, chytáme, vybíráme, moc práce to nedá, úspěšnost vykážeme, benzín se neprojezdí, a bezpečnostní efekt? Prosimvás…

Dvojnásob ironické to bylo, protože v rádiu právě běžel nějaký diskusní pořad o měření rychlosti a o tom, jak se z toho stalo jen takové přispění do kasičky. Taky o tom, jak je na spoustě míst naprosto nesmyslné značení a naprosto nesmyslně omezená rychlost… Oba opoziční politici se shodovali na tom, že to je špatně, ale nějak nejevili vůli k tomu, aby bylo lépe, spíš působili dojmem lidí rezignovaných a smířených s představou, že policie je v tomto punktu na úrovni šášuly, co někde pohodí peněženku, a když se pro ni kolemjdoucí sehne, tak vyskočí, chytne ho za ruku a volá: “Máme tě!” A když se policie chová takhle, tak patří k občanským ctnostem policii napálit, udělat na ni dlouhý nos, zákony obejít, přečůrat… Ale když se občani chovají takhle, tak policie musí využívat ještě skrytější metody… Dokolečka dokola.

Bylo by fajn si třeba sednout a říct: Tak, helejte, my nevydáme ten návod, jak obejít celé slavné blokování internetu, protože je to takové jako že neuctivé k právu, a vy tu krávovinu ze zákona škrtnete, protože to je nesmysl, a mít v zákonech nesmysly je stejně neuctivé k právu… ale to asi neklapne. Takže “voni by nám vobčani sázeli na nezdaněných lotynkách, tak jim to zakážeme” a “voni naprosto tupě zakazují, tak jim to pojďme hrdinsky počůrat…” a jedeme dál!

Ale ještě je pořád možné, že nám někdo vysvětlí, že nikdo nic nezakázal, jen oznámil, že se to nesmí…