Nakonec vyhovíme…

Byl jsem požádán, zda bych neudělal přednášku o HTML5 pro ZČU. Inu, proč ne. Domluva s lidmi z katedry byla bezproblémová, dohodli jsme si termín, dohodli jsme se na rozsahu i na částce. Pak přišel mail, a v něm stálo, že k vyplacení je potřeba uzavřít dohodu o provedení práce (DPP), a k jejímu vypracování musím dodat své nacionále.

To není nijak překvapivé, to je normální. Nenormální byl ale výčet údajů potřebných k přípravě DPP: Datum narození, místo narození, státní příslušnost, rodinný stav, zda jsem poživatel důchodu, adresa trvalého bydliště, název zaměstnavatele a číslo účtu. Ovanul mě duch roku 1990: „Prostě ty informace chceme, je nám jedno na co, a vy nám je prostě dáte…!“

Uzavírání dohod o provedení práce se řídí zákonem, a ten určuje, že smluvní strany musí být identifikovatelné. Nehovoří nic o statistických údajích ani o naprostých nesmyslech. A co zákon nevyžaduje, to je nadbytečné (víte třeba že nic a nikdo nepředepisuje, že na faktuře musí být podpis?) Takže jsem tedy poslal informace, které jsou opravdu potřebné k uzavření dohody o provedení práce – tj. jméno, adresu, číslo účtu, rodné číslo a DIČ – a napsal jsem, že další údaje jsou pro uzavření DPP zbytečné, a že je tedy nebudu uvádět.

Na druhé straně ovšem sedí Paní S Razítkem v personálním oddělení, a ta to prostě takhle dělá a prostě tohle tam vždycky píše, tak jí nebude nikdo dělat problémy, prostě ty informace buď nakulí, nebo nic!

Pán z katedry mi napsal, že personální trvá na státní příslušnosti a místě narození, a že přes to vlak nejede. Prý že jsou dvě možnosti – buď za a) budu trvat na svém, protože mám pravdu, a o to jde, nebo za b) mávnu rukou a protože se nechci zbytečně dohadovat s nějakým úředníkem, tak vyhovím a budu mít pokoj, a o to jde.

Jenže já nevyhovím. Dohaduju se s úředníky, pokud mě buzerují nesmyslnými požadavky, na které nemají právo. Věřte nebo ne, nakonec je to leckdy velmi jednoduché a ouřada zjistí, že to, co bylo „nutné“, vlastně k ničemu není (stejně jako z požadavků výše najednou zmizel rodinný stav i důchody).

Takže jsem napsal, že bohužel, že to je jejich problém, já jsem nezbytné informace dodal, a pokud chtějí další, tak nechť vysvětlí, k čemu je potřebují, protože pro uzavření DPP to není. Ale co já vím, třeba si dělají statistiku, v kterých porodnicích se rodí nejvíc přednášejících…

Pán z katedry mi dnes napsal, že čekal, že zvolím možnost b), protože „my od počítačů to tak máme nejraději“. Což je poměrně nepřesné tvrzení – možnost b), tedy „vyhovět úřednímu nesmyslu, abychom měli pokoj“, má raději valná většina národa bez ohledu na profesi (snad krom právníků).

A taky proto to u nás vypadá tak, jak to vypadá.

PS: Doufám, že úřednice z příslušného personálního odboru dnes stávkují proti snížení svých platů.