hbrinkman@sxc.hu

Lelovič kontra Hlavenka: poznámky k práci

Tak co? Bude práce nebo nebude? Pár odkazů a poznámek s krátkým odbočením na téma „Lupa.cz kontra diskuse“.

Ať to máme na úvod za sebou: Nezávidím Davidu Slížkovi jeho pozici šéfredaktora Lupy. Když už najde někoho ochotného napsat kvalitní článek, tak dotyčného znectí místní diskusní osazenstvo, díky kterému vypadají tamní diskuse jako anarchistická revue Doutnák. Objevují se tam občas rozumné komentáře od rozumných diskutujících, a zbytek je totální chlív, ve kterém se rochní magoři, sociopati a všeználci, navzájem si nadávají, a pokud si nenadávají navzájem, tak svorně nadávají autorovi do nedouků a hovad, většinou kvůli něčemu, co autor ani nenapsal. Nedivím se Patrickovi, že odmítl pro Lupu psát právě kvůli tamní komentátorské skvadře.

Ostatně to krásně uvidíte (pokud na to máte žaludek) v diskusích u dvou článků, které na sebe logicky navazují, a kterým bych se chtěl věnovat:

Vykopával Jiří Hlavenka. Jeho teze, ve stručnosti, je: doba je stále techničtější a ubývá pracovních příležitostí. Medián nutných schopností se stále posouvá doprava, manuální práce už skoro není a dnešní „vysoce kvalifikovaní odborníci“ (správci sítí a jiní seřizovači obráběcích strojů) budou za chvíli bez práce.

Odpovídal Peter Lelovič. Proti Hlavenkovi staví kontraargument: pokrok. Práce mizí, a s ní i celé obory (kdo dneska potřebuje jircháře, platnéře, dráteníka a jiné, relativně nedávno lukrativní, profese?), ale na druhou stranu jiné přibývá. Nevíme, jaká to bude, protože to neví nikdo – před padesáti lety by nikoho ani ve snu nenapadlo, že se uživí tolik prodavačů elektroniky, před sto lety by nikdo neuvěřil, že jednou bude potřeba tolik pokladních do čerpacích stanic, a tak dál.

Můj pohled je bližší tomu Lelovičovu.

Věřím, že se objeví nové pracovní příležitosti, protože přesně to se v historii spíš stávalo než nestávalo. Vedlejším produktem pokroku je nejen zanikání pracovních míst, jak správně ukazuje Hlavenka, ale i vznik nových. K tomu bych rád podotknul myšlenku, která zazněla v přednášce Michaela Crichtona o vědeckém šlendriánu (doporučuju k přečtení celou): Kdybyste se zeptali lidí z New Yorku roku 1900 na to, co podle nich bude trápit New York v roce 2000, asi byste se dozvěděli, že problémy s ustájením koní pro tolik lidí a problémy s odklízením koňského trusu z ulic. V roce 2000 získávala Francie 80 % elektřiny ze zdroje, který byl v roce 1900 neznámý. A teď řekněte: co bude ten největší problém v roce 2100?

Všechny tyto předpovědi trpí  závažným zkreslením – protože nikdo neví, jakým směrem se bude společnost vyvíjet, tak pouze berou nedávný vývoj a lineárně ho promítají do budoucnosti. Neodpovídají tedy na otázku „jak bude v budoucnosti“, ale „jak by bylo v budoucnosti, kdyby se odteď neodehrála žádná technologická ani společenská změna?“ A to je přesně problém Hlavenkova tvrzení.

Na druhou stranu Lelovič zase lehce opomíjí fakt, že té nejnižší, manuální práce, je reálně zapotřebí stále míň, ale lidí, kteří nejsou schopni jakékoli sofistikovanější činnosti, neubývá.

V antice používali bohatí lidé nosítka. Později se z nosítek staly kočáry tažené koňmi. Kůň byl jeden z prvních „zabijáků manuální práce“. Na druhou stranu se vždycky našla jiná, i kdyby to bylo „stavění hladových zdí“ nebo menší války.

V historii se v podstatě bez přestání opakuje situace, že pro ty nejméně vzdělané není žádná práce, natož smysluplná. V rámci něčeho, co můžu nazvat „sociálním smírem“, se vždy ti bohatší a produktivnější snažili pro tuhle proletářskou masu nalézt nějakou práci, protože bez práce se snadno transformuje v lumpenproletariát, a ten dělá problémy, rebeluje, ničí… Na druhou stranu taková rebelie „nejnepotřebnějších“ (a teď se korektní povahy poserou a napíšou mi, že mnou pohrdají, že žebrák je stejně hodnotným člověkem jako univerzitní profesor a další kecy, protože korektníci nečtou významy, jen slova, a tak jim nedojde, že nesnižuju ničí vážnost, jen konstatuju, že to jsou lidé, pro které společnost v tu dobu nemá jiné využití, nepotřebuje je, a tak je vytlačí na okraj…) jejich počet snížila, a pro zbytek přinesla práci na opravách toho, co bylo předtím poničeno. Takže i při posunu mediánu doprava je v zájmu těch vpravo, aby ti vlevo měli co dělat, protože jinak roste masa nicnedělajících, nezaměstnatelných, a tedy potenciálně destruktivních lidí.

Do velmi zajímavého světla staví tyto teorie závěry některých sociologických výzkumů, které shrnul Petr Hampl v článku na Psu (opět doporučuju přečíst celé). Vyplývá z nich například, že korporace v USA během 20. století zrušily miliony pracovních míst (následek automatizace a mechanizace), ale přesto počet pracovních příležitostí vzroztl. Kuriozní dodatek, který mírní fatalismus a technocentrismus debaty na Lupě: technologické firmy vytvářejí sice hezké novinové titulky, ale pracovních míst moc nedělají. Jádrem ekonomiky jsou stále pracovní místa v restauracích, stavebnictví či výrobních podnicích.

Mé shrnutí?

  • Ekonomika nejsou jen technologie, dokonce ani ne především technologie
  • Když mizí práce, jiná se objevuje
  • Je v zájmu společnosti, aby byla práce i pro ty nejslabší, i za cenu jejich umělé zaměstnanosti.