booleanuni@sxc.hu

Jedna hodina a třicet let

Historie a anatomie jednoho tweetu…

Může za to Adam Javůrek.

Loni před volbami jsme seděli v práci a probírali, co a jak budeme připravovat (viz historky tady). Měli jsme volby rozděleny na jaro – léto – podzim – zima, ale k tomu až někdy jindy. No a jak jsme probírali všechno možné, tak Adam zmínil: No a v neděli se navíc mění čas! Z letního na zimní.

Což spustilo klasickou diskusi, která proběhne vždycky při takové změně. Někdo řekne: „Já vlastně ani nevím, jestli to je o hodinu dopředu, nebo dozadu“, jiný podotkne, že „dopředu a dozadu“ jsou nejasné pojmy, další řekne, že ve tři hodiny si to posuneme zpátky na dvě, takže vlastně dozadu, další řekne „ne, to bylo na jaře…“ a tak dál, znáte to. My se nakonec poměrně brzy shodli na tom, že to bude o hodinu dozadu. „To bude moc pěkný, až vyjdou ty noviny a tam budou vedle sebe výsledky voleb a ten obligátní titulek Posunuli jsme si ručičky o hodinu zpátky,“ podotkl Adam. „No, taky by tam mohlo bejt ‚o dvacet let zpátky‘,“ povídám já. Zasmáli jsme se, a dobrý.

Druhý a třetí den jsme to ještě párkrát zopakovali, jako že „haha, a navíc se v neděli mění čas… o dvacet let dozadu… haha“ Pak byl ještě víkend, ještě v pondělí jsme si z toho dělali legrácky, no a v úterý jsem to tweetnul.

Jenže tweet musí mít hlavu a patu, a to celé ve 140 znacích. První problém byl s datováním. Dvacet let, to je rok 1993, to tu vlastně vládla raná pravice, to není to, co chci říct. Pětadvacet let by to mělo být. Jenže to je moc dlouhé slovo. Napsat to číslovkou se mi nelíbilo: „O hodinu a 25 let“. Sice to ušetří spoustu znaků, ale blbě se to čte, oko o tu číslovku zakopne a když to přečtete nahlas, láme to jazyk a je to zase – subjektivně – hrozně dlouhý.  Dal jsem tedy třicet – a to a jenom to je důvod, proč jsme se měli posouvat zrovna do roku 1983. Mělo to být „prostě někam do posledního stádia socialismu“, a takhle mi to holt vyšlo.

Proč je tam „jednu hodinu“ a ne jen samotné „hodinu“? Kvůli rytmu. Vtip toho tweetu je založený na kontrapunktu skutečného „posouvání ručiček o hodinu“ a obrazného „posunu ke starým pořádkům před mnoha lety“. Kdyby tam bylo „posuneme o hodinu a třicet let“, je to sice perfektně srozumitelné, ale trošku utopené. Proto jsem tam napsal „jednu hodinu a třicet let“, protože dvě číslovky takhle za sebou vytvoří mentální obraz dvojice „1 – 30“, člověk tam vidí dvě hodnoty stejné kategorie (číslo), a ty upoutají pozornost mnohem víc než „čas – číslo – čas“. Mezi „hodinou“ a „lety“ není taková silná mentální vazba jako mezi dvěma malými čísly. Malá čísla 1 a 30 tedy navedou mozek na myšlenku „pozor, tady jde o souměřitelné kategorie“, a tam už čeká ta hodina a roky.

Proč takhle, proč ne „třicet let a jednu hodinu“? Protože to překvapivé (30 let) by mělo být co nejpozději, aby tomu to nepřekvapivé mohlo připravit nástupní plochu. Navíc v běžném životě udáváme čas v pořadí od velkých jednotek k těm malým („hodina a pět minut“), takže obrácené pořadí opět napomůže k překvapení.

Proč tam je nakonec „hodinky“ a ne „ručičky na hodinkách“ nebo „ručičky“? Protože „posunout ručičky“ zní divně a nejednoznačně, asociuje se to s „ručičky nebojte se, vy dělat nebudete“ a podobnými, a já chtěl držet důraz na čase. Ručičky na hodinkách by byly nejlepší, ale byly příliš dlouhé, takže jen „hodinky“. Není to přesné, ale je to dostatečně funkční.

Jak vidíte, nebyla to okamžitá inspirace. Od slovní hříčky k tweetu uplynulo několik dní, a před samotným tweetnutím jsem tu formulaci asi půl hodiny cizeloval. Což se nakonec vyplatilo – na Twitteru to mělo přes 450 retweetů, na FB sdílení nepočítaně (to jako že jsem je nepočítal), a po několika dnech začalo tohle spojení žít vlastním životem, dokonce to někde citoval Vít Bárta, deníku Metro to zaslala čtenářka, mně několik lidí napsalo, že to už stoprocentně četli předtím, než jsem to tweetnul (což je standardní jev – u rychle absorbovatelných věcí máme tendenci věřit, že je známe mnohem delší dobu) a tak dále…

A korunu tomu nasadili bratia Slováci, kteří budou mít vyhlášení voleb teď, taky s přesunem na letní čas. A velice mě potěšilo, když jsem na FB zachytil „o hodinu dopredu, nie o 30 rokov dozadu“…

Tak ať se vám to podaří líp než nám!

Disclaimer: Ne, rozhodně si nemyslím, že jsem vymyslel něco nového a úžasného. Vtip s posouváním hodin o roky dozadu existuje, sice jsem si na něj nevzpomněl, ale je pravděpodobné, že jsem ho slyšel a zůstal mi v podvědomí, takže jsem tuhle sentenci znal, aniž bych to věděl. Jen jsem ho použil ve vhodnou chvíli a dal jsem si trochu práce s tím, aby to fungovalo a vypadalo, že to je „bonmot na první dobrou“.