Vzpoura bastličů

Vzpoura bastličů

Tuhle jsme se Štěpánem Bechynským byli na zajímavém jednání o nové technologii. My dva za nadšené amatéry, co si ji chtějí vyzkoušet, vymýšlet s tím nějaké šílenosti a gadgety, a proti nám inženýr, který čtyřicet let navrhuje elektroniku v nějaké firmě. Rozdílnost přístupů byla tak velká a hmatatelná, že by se v tu chvíli dala obkreslit křídou!

Technologie zajímavá, nová, prý i levná, a je potřeba ji dostat co nejvíc mezi lidi. Základem toho celého je cosi, co komunikuje po sériovém rozhraní. Inženýr elektronik navrhl desku, která obsahuje šest různých věcí a uvnitř procesor. „A jak ho naprogramujeme?“ – „No, já mám programátor!“ – „Ne, obecně, jak ho zákazník naprogramuje?“ – „Napíše nám požadavky, my mu vyvineme firmware a naprogramujeme to pro něj!“

A v tu chvíli mi to došlo. On žije ve světě zákaznického vývoje B2B… Výrobce, co vám připraví sérii 10.000 kusů obvodu podle vašich požadavků! Vývojářské nástroje za tisíce euro. Což je perfektní a tím se vydělávají peníze, ale není to potřeba dostávat mezi lidi. Stačí to říct těm deseti, patnácti zájemcům z velkých firem.

Proč bychom to měli dostávat mezi lidi?! ptal se. To je technologie s nějakým určením, to není na hraní!

Představte si situaci na začátku 70. let. Počítače patřily velkým firmám, to byl jejich trh. Soukromník si ho nepořídil. Počítače byly drahé, což firmám až tak nevadilo, a co víc: vlastně nebyl důvod, proč by ho soukromník měl chtít. Na co by mu byl? Dokonce to tehdejší kapitáni průmyslu říkali: „Představa, že by lidé měli doma počítače, je nesmyslná“.

Vývojář od Motoroly, který se jmenoval Chuck Peddle, byl tímhle přístupem otrávený. „Proč bychom měli dělat procesor za 250 dolarů, když máme technologii, jak ho dělat za 20, a navíc se nás na to lidé furt ptají, že by ho rádi zkusili…?“ Ale manažeři Motoroly měli jasno: „Proč za 20? A pro koho? Pro nějaké garážové bastliče? Mikroprocesory jsou průmyslové součástky, to není věc na hraní pro nějaké puberťáky!“ Peddle odešel, vzal si s sebou část týmu a přešli k firmě MOS Technology. Tam udělali právě ten procesor za 20 dolarů pro „mass market“, neboli v podstatě pro kusový prodej v prodejnách Elektro (tedy spíš RadioShack). Po uvedení na trh si ho začali objednávat bastliči z garáží, různé dvoumužné firmy a podobní amatéři a nadšenci. První začátky byly nesmělé – počítač KIM-1 s malou klávesnicí a šestimístným displejem (ale rozšiřitelný, takže pro něj časem vznikl i BASIC a spousta dalších zajímavých věcí). Nebo Apple I, počítač, který navrhl Steve Wozniak a zájemcům nabízel za 666 dolarů, na rozdíl od tehdy oblíbených kitů, jako sestavený. Stačilo jen připojit klávesnici a televizi. Nadšenci a malé firmy se pustili do návrhů počítačů a následoval bastličský boom, který jednak donutil výrobce mikroprocesorů razantně zlevnit, a na druhou stranu vytvořil podhoubí plné nadšených lidí s mikroprocesory, kteří zakládali počítačové firmy a softwarové firmy…. Gates začal tím, že pro podobné „zbastlené“ počítače psal programovací jazyky… Zbytek je už známá historie.

O pár let později se na univerzitách velmi divili, co je to za nápad, dávat internet komerčně. Vždyť to je vážná věc, akademická, na sdílení vědomostí, ne nějaká hračka. Následovaly hordy webových bastličů, dotcom bublina, explozivní rozvoj celého oboru…

Když se začalo šířit Arduino, byla situace podobná. Arduino je skvělé tím, jak je jednoduché. Neřešíte elektroniku, pokud nechcete, pouze programujete, a přitom díky obrovskému množství komponent může být Arduino čímkoli! Stačí dostatečně nadšená mysl. Reakce odborné veřejnosti byla převážně negativní. Rozumějte, lidé, kteří se patnáct let zabývají vývojem vážných zařízení s mikrokontroléry a opravdu tomu rozumí, jsou najednou konfrontováni s tím, že ten mikrokontrolér někdo dává do rukou bastličům, amatérům, dokonce lidem, co neznají Ohmův zákon a co nevědí nic o proudovém zatížení, a je jim to úplně jedno! Oni si pak z toho staví úplné nesmysly! Diskusní fóra jsou plná velmi rozčilených odborníků, kteří přišli vyjádřit své pohrdání… Jednočipy jsou průmyslová technologie, to není na hraní!

Jsme v podobné situaci. Já sám vím o spoustě zařízení, které vznikly jako prototypy na Arduinu. Dokonce firma, pro kterou teď pracuju, začala s prototypem postaveným na Arduinu! Skvělý a rychlý nástroj pro navržení nějakého obvodu, pro ověření, jestli funguje, jako proof of concept

Bastliči a inžinýři přitom mohou perfektně koexistovat. Jako žirafa s nosorožcem; každý se živí v jiné výšce. Jedni dělají vážná a důležitá zařízení ve velkých sériích, druzí se baví a hýří nápady, a navzájem se inspirují.

Zcela vážně: když chcete s nějakou technologií uspět, dejte ji do ruky nadšencům. Ať si s ní hrají. Díky tomu se o ní bude vědět, získáte spoustu úžasných nápadů na využití, spoustu prototypů, spoustu článků v časopisech… Nedělejte z toho věduvážnou věc. A nebojte se znesvěcení Avalonu hordou nezasvěcených barbarů s Arduiny!

Jinak se vám stane, že jednoho dne vytáhnete hlavu z pr…ůmyslu a nebudete se stačit divit, kam se obor posunul, zatímco vy jste hlídali své smrtelně vážné aplikace, aby se k nim amatéři nedostali!