Vono to zas tak zlý nebylo…

Vono to zas tak zlý nebylo…

Znáte ty typy taky? Takoví ti, co by nejradši měli kapitalistické vymoženosti se socialistickou pojišťovnou?

Ne, nemám na mysli čistokrevné rudé bolševické noky:

Co na tom, že Česká republika je rozprodána, vytunelována a zadlužena na několik generací dopředu,a většina lidí zde má holý zadek a ještě k tomu na dluh (tedy s vyjímkou pár jedinců, kteří se úspěšně účastnili tunelování). Hlavně že máme svobodu slova (můžem si psát na diskuzích – ovšem jen to,co nám dovolí cenzoři,na chudý lidi musí být přeci přísnost a dohled,ještě by psali co si myslí-odkud já znám slovo cenzor? Jo aha z doby před sametem. Kruci, jak-to, že je to tady po sametu zas???), svobodu koupit si banán kdy chci, tedy pokud mám práci a mám na banán, svobodu cestovat-pokud nám zbydou na cestování peníze.Svobodu cestování dle mne si nejvíc užijí tuneláři,kteří se slovy „tady se nedá žít“odcházejí si užít natunelované do „lepšího světa“. Jo a taky máme svobodu být všichni velkopodnikatelé.

Spíš takoví, kteří jsou vlastně spokojeni, i když „to zas tak špatný nebylo“.

Bylo by snadné jako správný primitivní antikomunista říct: „Všechno bylo špatně!“ Nebylo, ale upřímně – taky žádná výhra. Jenže lidská paměť je ošidná, vytlačuje to špatné a idealizuje si minulost. Sleduju tyhle tendence u lidí kolem padesátky. To takhle sedíte, řekněme, s nějakým inženýrem nebo živnostníkem, řeč se stočí na politiku, a už to jede:

Samozřejmě, teď je to lepší, hele, za bolšána jsi musel držet hubu a krok.

Stačí jen mít peníze a seženeš bez problémů to, co nebylo. Můžeš cestovat, hele, ta svoboda je taky větší, nikdo tě nebuzeruje, kdes byl, s kýms tam mluvil, do toho, kam pojedeš, ti nemůže mluvit žádná bába z uličního výboru…

Ale zase vono ne všechno bylo špatný.

Všichni se měli stejně. Blbě, ale stejně… ale vlastně ti nic nechybělo.

Jo, jasně, nebyly ty počítače a nebyly furt pomeranče a banány, ale tak byly jednou za rok, a vlastně nám ani moc nechyběly.

No a do práce jsi chodil, měl jsi ji jistou. Tos musel fakt poslat do prdele tajemníka nebo bejt extra flink, aby tě vyhodili, ale kdyžs aspoň trošku dělal a nerejpal jsi, tak jsi měl práci jistou.

Jasně, poslouchat Hlas Ameriky se dalo a nikdo z nás těm novinám nevěřil, ale proč do toho rejpat, hele?! Proč? Akorát sis zadělal na problémy! A to je dneska stejný, hele, někomu se znelíbíš a on tě zlikviduje, nemysli si! Nejlepší je nevybočovat z řady!

A měl jsi třeba zájezdy od er ó há. Levný byly, každej mohl jet. Dneska se nepodíváš nikam, protože na to nemá nikdo peníze. K čemu mi je, že můžu jet na Seychelly, když na to nemám!

No a když jsi držel hubu a byl trošku přičinlivej a staral ses, tak jsi měl víc, a žil sis jako král! Všechno bylo levný, jídlo bylo poctivý, nešizený, v pátek jsi jel na chatu a co ti chybělo! Upřímně – co ti chybělo?! Nic! Dneska je to hrozný, všechno rozkradený, lidi zbídačený, všechny ty fabriky rozkradený…

Já jim rozumím. Nemyslí to zle, to je jen šálí selektivní paměť, přiživená nějakou, často domnělou, frustrací. A vím, že ve chvíli, kdy zabrzdí, tak rozhodně a jednoznačně prohlásí, že by teda neměnili kurva ani vomylem a že sice tráva byla zelenější a holky povolnější a nesral je šéf, ale zpátky by to fakt nechtěli.

Fakt jim rozumím. Nemám tyhle úlety „je to dneska stejný“, protože já zkrátka žiju v jiné době, s cenzurou problémy nemám a aniž bych cokoli vytuneloval, tak si na dovolenou jedu kdy chci, ale rozumím jim.

Jen nechápu, když něco takového prohlašují mladíci kolem pětadvaceti…