Voni z tý druhý party

Voni z tý druhý party

Kdo se směje vtipům s Husákem, má na klopě placku s Karlem

Taky jste si mysleli, že je svět bipolární? Von není, jak známo, ale spousta lidí se tak chová. Prostě jsme my, a pak jste vy, kterým říkáme „voni“.

Hlavně v politice.

Politika, lépe řečeno „hra na politiku“, nahradila fotbal na pozici „celonárodního polarizačního činidla“. Mentální model furt stejnej: Aha, tak ty říkáš XYZ? Totéž říká Havel / Klaus / Zeman / komunisti / ODS / Kalousek, takže jsi z party „tamtěch“.

Zařadit někoho do party „tamtěch“ je obrovská mentální úleva. Znamená to, že jeho řečem není třeba dávat nijakou váhu, protože všem (nám) je jasné, že je dotyčný naivní, chamtivý, hloupý, s vymytým mozkem, pokud tedy někdy nějaký mozek měl, indoktrinovaný a vůbec neuvažující, takže jenom jako papoušek opakuje mantry svého guru.

I pro člověka to může být někdy pohodlné. Máte dva, tři názory, které shodou okolností zastává jedna konkrétní známá osobnost, jste líní přemýšlet, tak tedy hurá, vyvěsím fangli a adoptuju názory svého klubu. Je jasno, znám svou pozici ve světě, vím ke komu se lísat a na koho štěkat…

O něco slabší tendence jsou ty kladné, kooptační – vy něco řeknete a fanklub vůdce, který shodou okolností řekl totéž, vás kooptuje. O to silněji vás pak exkomunikuje, když řeknete něco, co prohlásil guru konkurenčního fanklubu.

Zkuste si to. Zkuste někdy někde říct: IPCC je banda lhářů, kteří přes uměle vytvořený pocit viny manipulují veřejným míněním a vytvářejí imaginární tržní příležitosti pro „prodej odpustků“, „pokut“, „konzultační firmy“ a různé nátlakové skupiny. Zkuste říct, že EU je se svou snahou o dobro pro všechny nařízené shora jen sociálně-inženýrský konstrukt, který budeme udržovat s čím dál, větší námahou, až jednoho dne padne. Víte, co se o sobě dozvíte? A to jste v Chile určitě nikdy nebyli, pero nevzali, jezdíte na snowboardu a pijete z PET lahví!

Nebo řekněte, že současný prezident je pomstychtivý senilní kořala, co dělá akorát ostudu svými rádoby bonmoty, hlavně ve světě, kde zatím ještě neví, že je to sice vzdělaný, ale přesto křupan. Do pěti minut přitachtí parta, která o vás (ne vám, ale o vás) řekne, že jste stupído s knížecím čírem a nemá smysl se s váma bavit.

Zkuste někdy říct, že by lidé měli být zodpovědní za své životy. A pak se otočte o 180° a řekněte na druhou stranu, že míra vyspělosti společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o své nemohoucí. A pak se otočte okolo jiné osy a řekněte, že milosrdnost není povinnost a že na pomoc od společnosti nemá nikdo nárok, že společnost má mít právo rozhodnout o tom, kdo si pomoc zaslouží. Otočili jste se kolem dokola jako káča, řekli jste jeden konzistentní názor, a pro všechny jste „z party tamtěch“. Vítejte v polarizované společnosti!

Smutné je, že nejsme polarizováni ani majetkem, ani vzděláním, ani světonázorem, ale jen a pouze eskalující neochotou se s „těmi druhými“ bavit. To je problém české společnosti: neschopnost se domluvit!

Já tomu rozumím. My všichni děláme velmi vstřícné kroky, ale voni jsou prostě nemožní!