Šéfredaktoři

Šéfredaktoři

Před zhruba rokem a půl se na české mediální scéně zatřáslo. Následně několik šéfredaktorů opustilo své posty a s větším či menším počtem lidí odešli. Někteří z nich založili vlastní média… Což je nápad, který se mi velmi líbí a schvaluju ho. Následuje naprosto subjektivní pohled na mediální přestupy a nové projekty…

První byl Dalibor Balšínek a jeho Echo24. V jeho týmu jsou jména jako Lenka Zlámalová, Martin Weiss, Daniel Kaiser a výsledkem je slušně našlápnutý týdeník, který by se mohl z fleku přejmenovat na EchoBabiš. Popřípadě Babiš24. Ne že by Andy nepotřeboval důkladně koukat pod prsty, ale u Echa má člověk po chvíli čtení intenzivní dojem, jako by právě četl deník obsedantního neurotika.

Po něm přišel Robert „Čenda“ Čásenský z MFDnes, který založil magazín Reportér. Mezi známá jména z jeho týmu patří bezesporu Tomáš Poláček, Jarda Kmenta, my starší si třeba pamatujeme Marka Šálka… Četl jsem několik čísel, a nemohu říct, že bych četl všechno a s chutí, ale jako „almanach autorů“ bych to bral. Mimochodem, všimněte si, že snad všechna čísla mají na titulce fotku z výšky. Jak pravil Suchosch: „… a budou je tam mít do té doby, dokud se ty štafle nezaplatí!“

Třetí do party je Ondřej Neumann, exšéfredaktor Ekonomu, který přišel se zajímavým obchodním modelem, totiž založit sdružení novinářů, které bude zpracovávat témata a dodávat články takříkajíc „na klíč“ médiím. Čímž si, mimo jiné, udrží vyšší míru nezávislosti. V jeho Hlídacím psovi jsou nejznámější jména Robert Břešťan, Libor Stejskal, Karel Cudlín, a pro mne známí datoví žurnalisti, jmenovitě exkolega Cibulka, který sice má s dalšími dataři domovské právo v Českém rozhlasu, ale s Psem spolupracuje docela intenzivně. Takže krom článků o veřejném zájmu se tam člověk občas dočká i analýz toho, jak která média o čem píšou…

Peloton zatím uzavírá Pavel Šafr se svým Svobodným fórem. Ten název není dvakrát šťastný, protože asociuje, alespoň mně, nejrůznější „nezávislé nevládní weby“ a jiné Protiproudy. S Pavlem Šafrem jsou pod SF podepsáni Tomáš Klvaňa, Jan Jandourek a Barbora Tachecí. Články jsou zatím nevyhraněné, ostatně médium funguje jen krátce, ale bohužel musím říct, že jsem si jednou přečetl nějaký editorial Pavla Šafra a velmi živě jsem si vzpomněl, proč jsem před lety přestal číst Reflex. On Pavel Šafr má totiž talent napsat věci, které korespondují s mým pohledem, takovou dikcí, plnou neomylnosti a přesvědčení o jediném správném výkladu, až je mi z toho nevolno.

Čásenský a Balšínek mají papírová vydání. Reportér jako papírový vznikl od začátku, Echo k němu dospělo po čase čistě digitálního periodika. Což je veselé, protože ještě před pár lety byl Dalibor Balšínek zapřísáhlý odpůrce internetů…

Za sebe říkám, že nejradši mám Hlídacího psa. Nejen kvůli Cíbovi a tomu, že jsem Ondřejovi Neumannovi trošičku v začátku pomohl, ale i kvůli tomu, že jsou mi jejich témata blízká a dokážou je přinést tam, kde se já pohybuju. V žebříčku druhý je Reportér. A bez mučení přiznám, že hlavně kvůli Gotchovi – Poláčkovi. Jeho článek o Martinu Velíškovi byl velmi pěkný a přečetl jsem ho jedním dechem.

Echo 24, to je pro mne takový mainstream, jako třeba iDnes. Občas narazím na nějaký odkaz, přečtu si článek, ale pravidelně tam nechodím; nemám důvod.

Svobodné Fórum jde zatím mimo mne, ale v zájmu spravedlnosti musím dodat, že jsou nejmladší.

Mimochodem, všimli jste si, jak dopadl IHNED (dříve iHNed)? Když začali odcházet lidi, tak ředitel redakcí říkal „Jen ať jdou, přijdou jiní, vždyť je to jedno…“ Jestli dobře počítám, tak z té sestavy, co jsem loni zažil, zůstali v iHNedu dneska čtyři lidi – Honza Kubita, Karel Tinl, Ota Schön a Miloš Čermák. Všichni ostatní jsou pryč, a místo nich přišli hlavně stážisti, co překlápí zprávy ČTK. Zatím poslední odšedší je Matěj Smlsal. 

K dalším přestupům za poslední dobu jen stručně: Po krátké epizodě s Týdnem přešel do Mafry Jaroslav Plesl. Nastoupil, a pomalu se propadá a probublává níž, není o něm skoro slyšet, a za nějakou dobu z něj udělají ředitele regionálních vydání s reálně nulovým vlivem. Plesl přišel po Sabině Slonkové, která odešla tak rychle, jak rychle přišla. Chvíli před ní odešel Jakub Unger, její partner, který do Mafry přišel poté, co úspěšně zintegroval Aktuálně s IHNEDem.

Aktualizace 9.4.2015:

Tak jo, projekty bývalých šéfredaktorů už jsou na světě nějaký čas, takže se vyprofilovaly a můžeme si říct, které stojí za to číst.

Nejprve ty, které za to nestojí:

  • Neovlivní.cz. Sabina Slonková je sice známé jméno, ale výsledek nic moc.
  • Svobodné fórum Pavla Šafra má velmi podivný název, bez debat. Občas tam probleskne něco zajímavého, ale to se stává i Parlamentním listům. Zbytek je Šafr a jeho touha vést ideové hnutí. Je jedno kam, hlavně velké.
  • Echo24 Dalibora Balšínka je ke čtení zřídka, většinu času to připomíná umanuté pokřikování „… a Babiš mlátí černochy!“

Stojí za to:

  • Reportér Roberta Čásenského. Taková klidná publicistika, a už se jim zaplaťpámbu vrátily peníze za ty štafle, takže v posledním čísle, co jsem viděl, už neměli fotku z výšky…

Jednoznačně stojí za to číst:

  • Hlídací pes (.org). Ondřej Neumann založil, Robert Břešťan vede, a dělají to velmi dobře. V poslední době se mi mockrát stalo, že jsem kliknul na zajímavý titulek, a až po otevření jsem zjistil, že jsem na Hlídacím Psovi (Psu?) Až na velmi zřídkavé WTF okamžiky (například některé pasáže z článku Aleše Rozehnala na téma „internetové diskuse“) je to velmi dobré čtení – a víte vy co? Já to řeknu: Je to vysoce nadprůměrné čtení! Dobrá práce, pánové!