Plural cocotus

Plural cocotus

neboli Plurál kokotnosti. Základní nástroj národního flagelantství.

Znáte to, takové to „my jsme si zvolili takového prezidenta, co to o nás vypovídá?“ Upřímně: O mně nic, o autorovi taky ne, a o zbytku národa jen to, že Gaussova křivka funguje.

Jiří Hlavenka teď vydal celou sbírku toho, co „my“ děláme a jací „my“ jsme.

Mně tohle všeobjímající mykání, které zahrnuje celý národ, silně vadí. Jednak z důvodu, popsaných výše, a druhak proto, že je silně pokrytecké.

Ano, čtete dobře: Je to obyčejné pokrytectví!

Na plnou hubu: Pokaždé, když napíšete My (Češi), tak z toho na kilometr smrdí takové to „… ale ve skutečnosti myslím vás, nebo počkejte – vlastně spíš tamty!“ To se to pak krásně nakládá, všechny hříchy, hříšky, provinění a špatné vlastnosti. Autor má příjemný pocit z toho, jak je kritický k našim, navenek mu nemůže nikdo nic vytknout, ale z každého řádku trčí pomrkávání „píšu my, ale myslím tím… víte jak, ne?

Řekněte to na plná ústa a neschovávejte se za MY, protože vím stoprocentně, že já takový nejsem, a ani vy se mezi takové lidi neřadíte. Tak jacípak MY, když chcete napsat ONI?!

(O tom, jací jsme MY, a tím myslím autora a čtenáře, by se daly napsat vagóny článků. Ale úplně jiných! My máme zase jiné chyby, ale většinou ne ty, které přisuzujete nám, Čechům z té velmi pohodlné pozice skromného pohoršeného morálního arbitra.)

Aktualizace: Na podobné téma skvěle glosoval Pavel Kohout: Myčeši, nešťastný národ.