Píár a marketing, moji milí…

Píár a marketing, moji milí…

To se tak člověku stane, že ho občas pár vět hodí na úplně jinou kolej… Efekt motýlích křídel v životě.

Před mnoha lety mi pan Alen v nějakém rozhovoru vysvětlil, co že to je píár. Po pravdě jsem do té doby měl názor podobný jako diskutéři z Roota: Píár, to je hnusné lhaní a manipulace s lidma, oblbování, prostě hnus. Pan Alen mě nijak nepřesvědčoval, řekl: „Já to chápu takhle…“ – a najednou to začalo dávat smysl. A začalo to dávat smysl tak moc, že jsem po pár letech přistihl sám sebe, že se „komunikací“ zabývám tak jako na čtvrt úvazku, že o tom přemýšlím, učím se, provozuju to… A na začátku tři věty. Motýlí křídla jak když vyšije, co?

Před pár lety se pan Bigvilík v nějaké naší nevážné debatě otřel taky pár větama o marketing a branding. Holt je to moje vlastnost, že některé věty padnou na navlhčenou mozkovou vatičku a vyklíčí tam a vyvinou se v košaté stromy, či tak něco. Do té doby jsem měl na marketing skoro podobný názor jako diskutéři z Roota: Marketing, to je hnusné lhaní a oblbování lidí, aby si koupili předražené nesmysly, dobré věci reklamu nepotřebují… Ne, kecám, už mi nebylo pětadvacet. Ale zaujal mě páně Bigvilíkův „spotřebitelocentrický“ pohled na věc. Rezonoval s tím, k čemu jsem si došel sám, díky Bloguje a dalším… Zase: Na začátku pár vět, které mě postrčily na výhybce, a dneska už jedu po těhle kolejích a jsou s tím jen problémy.

Teda já s tím mám problémy. Dokud jsem TO neviděl, bylo to mnohem jednodušší. Teď TO vidím a trpím. Asi jako když se typograf z nudy zakouká do inzertní přílohy okresních novin nebo když se marketingový specialista zaposlouchá do reklamního bloku regionálního rádia.

Jako jsem začal vařit prostá jídla z prostých surovin a jednoduchým kořením, tak jsem se dostal do stejného mentálního nastavení i u produktů a marketingu. Dělat jednu věc pořádně je lepší než dělat deset věcí „v jednom“, ale ani to nestačí, když tu jednu věc, byť pořádně udělanou, nikdo nechce.

Zas a znovu sleduju, jak prostá otázka „Co takhle dělat něco jiného?“ vede k obligátnímu hněvivému „kuš!“ a místo toho se najmou nejlepší odborníci na krabice, letáčky, kampaně, klipy, komunikaci, reklamu, marketing, spot točí Svěrák (mladší) a hudbu skládá Hladík (starší) a hraje v tom Dyk-Aprijo a scénář píše Fívek a celé to je skvěle komunikované, všichni se hrozně snaží, ale lidi jim to kazí, protože to nechtějí.

„Dobrý den, udělám vám opruzeniny. – No, to nechci, děkuju pěkně. – Ale počkejte, my jsme v tom úplně nejlepší a máme i barevnej letáček!“