Padejede je fail jak prase

Padejede je fail jak prase

Pade jede, virální medvědí službu veze…

Tak si to shrneme.

Prý že nějací dva mladíci (skrytí za monitory, bo  se tu líže hrana zákona) stvořili falešnou kovovu padesátikorunu, která vypadá jako pade a je těžká jako pade a vůbec je od padesátikoruny k nerozeznání. Do ní dali prej GPS lokátor a vysílač a baterku, takže pade ví, kde je, a informace posílá na centrálu, kde jeho pohyb zanášejí do mapy. Což by bylo dobrý, kdyby to nebyl fail.

Kdyby to někdo takhle provedl, poruší tím zákon, protože pozměnil platební prostředek a tak dál. To za prvé.

Za druhé – baterka, vysílač a GPS se do pade zatím prostě nevejdou. Bohužel.

Za třetí – středoškolská fyzika. Do kovového pouzdra neproniknou radiové vlny (signál GPS) a ani z něj žádné nevyšlete (vysílač).

Takže jediné možné vysvětlení: zase jde o nějakou reklamu. Kdyby tohle vysvětlení jaksi nepřijali čtenáři za své, a opravdu věřili, že něco takového existuje, museli by splnit ohlašovací povinnost, kterou zákon na pozměňování platebních prostředků ukládá.

Fajn, to by bylo. Rozhovor s „autory“, co vyšel na 5+2, odkážeme do říše PR a pro pobavení ocituju:

Jak napájení, tak samotný miniaturní vysílač si prý vyrobili sami doma. „Mince neobsahuje nic, co by bylo sériově vyráběné. Nic z toho, co lze běžně zakoupit, nemělo parametry, které jsme potřebovali. Celé zařízení jsme proto museli vymyslet a postavit sami,“ uvádí Honza s tím, že právě jejich vzdělání jim umožnilo projekt zrealizovat. (…) Ano, negativní kampaň probíhá a vyjadřují se k tomu různí, méně či více fundovaní lidé. Odmítli jsme proto i reportáž pro ČT.“

Cha cha. Okej.  Kromě paranoidních milovníků konspiračních teorií („NSA určitě sleduje peníze, takže to je docela dobře možné!“) a neznalých důvěřivců na to nemohl nikdo skočit. „Negativní kampaň“ jsou míněny komentáře, že to je technicky nesmysl, a kdyby nebyl, tak je to právně pochybené.

Ale to je furt OK. Jestli mělo být účelem vzbudit zájem, tak se to povedlo. To bych ani náhodou nehejtoval.

Hejtabilní se to stalo ve chvíli, kdy odhalili účel. Podle Médiáře je Padejede „reklamním projektem, který chce upozornit na to a zvrátit, že lidi dávají čím dál míň peněz charitativním organizacím a čím dál míň věří, že se s takovými penězi nakládá účelně.“

WTF?!

Shrnu to: akce je od začátku buď porušení zákona, nebo lež. A porušení zákona / lež má upozornit na to, že lidé málo přispívají charitě? Kdyby to byla reklama na miniaturní GPS, na mediální akci proti sledování lidí, na cokoli, beru. Ale charita? Není náhodou charita založena na férové hře a důvěře? Jak podotknul pod článkem pan Březina:

Měsíc lidem lžeme, podvádíme je výmysly o lokátoru v minci a podstrčíme jim animaci mapy. Následně řekneme, že tihle lidi, kterým jsme lhali, by měli víc věřit neziskovkám a dávat jim peníze. A pak se tím ještě pochlubíme.

Zcela přesně shrnuto. Ale ani tak bych o tom nepsal. Nadzvedla mě až odpověď autora celé té akce, Libora Oubrechta.

Máte samozřejmě právo na svůj názor. Pokud ale začnete psát příspěvěk o něčem, o čem jste si nezjistil základní fakta, je to špatně. Ano, virální marketing prostě někdy pracuje s reklamní mystifikací nebo lží, pokud chcete. Téma musí být výrazné, aby zaujalo. Pokud s tím máte problém, měl byste odsoudit celé reklamní odvětví jako takové. Tomu lhaní, jak vy říkáte, my říkáme reklamní nadsázka. Samozřejmě záleží, jak je udělaná. Ne každá se povede. A ne každá je zábavná stejně jako byla u PadeJede. Podle reakcí, které se ke mě dostávaly, hodně lidí tušilo nebo dokonce vědělo, že jde o virální kampaň. Ale kampaň je bavila a zajímalo je, na co to kampaň ve výsledku bude. A to je, ať se vám to líbí nebo ne, skvělý výsledek. Přečtěte si prosím stránky projektu a zjistíte, že kampaň nebyla o tom, jestli májí lidé věřit neziskovkám nebo ne, ale o tom, že pokud chcete darovat peníze, měl byste to udělat prostřednictvím transparentního účtu této organizace a ne někdě na ulici do kasičky.

Pane Čapek, jasně že máte právo na svůj názor, ale než budete psát o robotech, tak byste si o tom měl něco přečíst! A co jako, pane Oubrechte? Jaká jsou základní fakta? Že jste lhali proto, že chcete, aby lidi věřili? Tomu lhaní, co předvedlo Padejede, se říká furt lhaní, ne reklamní nadsázka. Reklamní nadsázka je, když ukážete pade, co je velké jako hamburgr, ale ne když tvrdíte, že v něm je vysílačka a GPSka a ukazujete zfalšovanou mapu k věření. Ano, hodně lidí tušilo, že jde o reklamu, a zajímalo je, co to ve výsledku bude, ale obávám se, že ne každý souzní s deklarovaným vyzněním. Navíc na té stránce se pořád píše o existenci „sledované padesátikoruny“ a celé to vyznění je zmíněno tak jako mimochodem – „těší nás zájem, a tak jsme se rozhodli přispět na transparentní účty neziskovek“. Nikde ani slovo o tom, že pade neexistuje, takže těm, co si to nepřečtou na Médiáři, dál věšíte bulíky na nos…

Reklama a PR může bájit, může nadsazovat, zveličovat – ale nesmí lidem tvrdit snadno vyvratitelnou lež, která navíc překračuje zákon. Ani když tam nakonec napíšete, že to je pro bohulibé účely. Lež a porušování zákonů těžko totiž u cílové skupiny vzbudí pozitivní asociace.

=======

Aktualizace: Pan Oubrecht mi napsal milý mail:

Dobrý den,
slušnost by bylo kontaktovat autora projektu, položit mu otázky, téma zpracovat a publikovat.
Pokud vycházíte z jiných zdrojů a sestavujete si jakýsi svůj kompilát, je to samozřejmě také možnost. I když ne přiliš originální, ani příliš objektivní.
Na vašich stránkách jsem se dočetl, že pracujete jako vedoucího vývojového týmu. Dopiště si tam prosím, že jste také odborník na komunikaci, který má za sebou spoustu reklamních kampaní a dalších marketingových úspěchů. Protože s vervou, s jakou o projektu PadeJede, píšete a předvídáte jeho neúspěch ne-li to, že nyní uškodí dárcovství jako takovému (a to zřejmě v globálním měřítku) musíte být skutečné eso v oboru  komunikace.
S pozdravem, Libor Oubrecht

A to jsem se posmál. Argument „pracujete jako xxx, takže nemůžete posoudit yyy“ je klasika stylu „a co jste natočil vy, pane kritiku“, a na to se stereotypně odpovídá: Nemusím být kuchař, abych poznal, že mi je po vašem vlašáku blbě! Obzvlášť to potěší od „komunikačního profesionála“, což je ironie, která panu Oubrechtovi asi nedojde. Nemluvě o tom, že on je ten, kdo komunikuje – a komunikoval s lidmi, nikoli s kolegy z reklamní branže. Potvrdila se tedy stará pravda: i odborník na komunikaci, který má za sebou spoustu reklamních kampaní a dalších marketingových úspěchů, může stvořit kopanec a ještě si v něm pošlapat. Odpověděl jsem mu tedy stejně mile:

Dobrý den, až budu psát o PadeJede pro noviny, jistě autora požádám, položím, zpracuju… Napsal jsem článek na svůj soukromý blog, což je z definice subjektivní útvar, tedy k napsání mi stačí jen a pouze dojem zvenčí. Pro vás by to měla být hodnotná zpětná vazba, ne?
Zbytek vašeho mailu je ukázková argumentace „ad hominem“. Děkuji, pobavil jste mě, protože přesně tímhle, co předvádíte, tj. komunikačními faily, se zabývám už tak patnáct let – tedy zhruba od doby, kdy vy jste dostudoval (kdybych měl odpovědět stylem na vaší úrovni). Takže jestli chcete, abych z vašeho mailu neměl jen srandu, budete muset zvolit lepší kalibr.
PS: Váš mail obratem zveřejním, nerad bych čtenáře ochudil o ukázku komunikačního profesionála, co zfailoval na kampani a teď ublíženě brečí.

Jako jo, Pade bylo solidní WTF, ale autorovy reakce, které zatím nevybočily z Dvanáctera figur zápasu perem (Despicere, Ulyxes, Jubilare), protože zatím neřekl nic, jen se snaží zpochybnit kompetenci oponentů, tomu dávají další rozměr!

=========

Aktualizace 2: K věci se vyjádřil i reklamní matador Peter Lelovič, zde je jeho komentář:

3. Základní požadavky na reklamu
3.1
Reklama nesmí navádět k porušování právních předpisů nebo budit dojem, že s jejich porušováním souhlasí.
3.2
Reklama musí být slušná, čestná a pravdivá. Musí být vytvářena s vědomím odpovědnosti vůči spotřebiteli i společnosti.

3.4
Žádná reklama nesmí v zásadě ohrožovat dobré jméno reklamy jako takové, či snižovat důvěru v reklamu jako službu spotřebitelům.

Tolik tedy k podobným výplodům náš profesní Kodex reklamy (viz Rada pro reklamu). Omluvit by ho tedy mohly už jenom dvě okolnosti: není to profesionál, anebo není intelektuálně dostatečně způsobilý, aby tato pravidla pobral.

Aktualizace 3: Autor mě nařknul, že jsem nezmínil názor respektovaného odborníka na komunikaci Viléma Rubeše, který akci na Radiožurnálu pochválil (čas 40:08). Požádal jsem tedy Viléma o komentář:

VR: Rozdělme to na dvě věci: to jak pan Oubrecht komunikuje, mi přijde tak blbý, že vystavovat. Argument já jsem tvůrce, vy jste howno je vážně zábavný, stejně jako požadavek, abys to dopředu konzultoval. Nicméně to striktní trvání na pravdě a našem milém etickém kodexu mi přijde jako skutečně rigidní výklad. Součástí virálních aktivit na internetu jsou hoaxy pravidelně. Porovnejte trvání na čestné pravdivosti s jedním dneska už muzeálním geniálním kouskem: http://www.youtube.com/watch?v=eP0iSJQLfJ4

MM:  Oukej, děkuju. Jen pro sichr: je to OK, když komunikovanou zprávou má být „donátorství“? Já mám asi v tomhle bodě trošku blok a říkám si, že věci, založené na důvěře a dobrovolnosti a lidské solidaritě by neměly být propagovány takhle „za hranou“. Taky jsem to psal: Kdyby to bylo na GPS nebo na konferenci o sledování, neřeknu popel, ale mám problém s tím přijmout něco takového jako sdělení „darujte charitě pouze na otevřené účty“.

VR:  Tady se asi neshodneme – já si myslím, že je to ještě v logice věci, i když možná ta odpověď mohla být líp formulovaná (a la mezi lidmi běhají padesátikoruny sem tam, a přitom by každá mohla pomoct, etc.), tobě už to přijde za hranou. Ale budiž, to je rozdíl v náhledu. To ovšem tvůrce neospravedlňuje z neschopnosti komunikovat s kritikem. 🙂