Odposlechnuto

Odposlechnuto

 

(Vyšlo na IHNED.cz, prosinec 2015)

Jestli je mi něco na současné české společnosti dlouhodobě naprosto nepochopitelné, tak je to posedlost odposlechy. Nikdo nikomu nevěří – lidé nevěří politikům, nevěří autoritám, elitám, nevěří novinám, ale odposlech je pro ně zjevená pravda, slovo boží, o něm nikdo jako zázrakem nepochybuje, tomu lidé bez výhrad věří.

Nebo jste se snad už setkali s tím, že by někdo zapochyboval o odposlechu? Tedy přesněji řečeno o tom, co se v médiích předkládá jako “uniklý materiál z policejních odposlechů”? Nevzpomínám si, že by to někdo masivněji zpochybňoval, snad krom některých publicistů – jenže těm se, přesně v intencích výše napsaného, nevěří.

Dokud je v médiích kauza pokrytá zpravodajskými novinářskými prostředky, lidé pochybují. Což je normální. Nikdo z nás u popisovaného dění nebyl, neví se, jak to přesně bylo, různí svědci a obvinění mají různé verze… Až do okamžiku, než nějaké médium zveřejní “uniklé odposlechy”. V tu chvíli jako by čtenáři ztratili schopnost kritického čtení (no…) a brali “odposlech” jako zjevenou pravdu. O tom se nepochybuje, tak to prostě je, a čtenář má náhle jasno!

Člověk si připadá skoro jako kacíř, když se ptá, podle mého zcela oprávněně: Kdy a kde byly odposlechy pořízeny? Proč? Jaký je kontext toho, co se v nich říká? A hlavně: Kdo je vynesl a proč? Kdo z toho může mít prospěch? Že by se v anonymním policistovi hnulo svědomí a rozhodl se, že lidu přinese nezkreslené svědectví, aby si lid mohl udělat obrázek o tom, jak je obviněný podlý a jaké hrůzy připravoval? Pochybuju velmi. Spíš bych řekl, že u části případů hrajou roli peníze, které za únik dostanou, no a u zbytku je ta motivace jiná. Rozhodně ne informování veřejnosti, spíš bych si tipl na “ovlivňování veřejného mínění”.

Na média pak směřuje další logická otázka: Proč tomu dáváte prostor? Ano, chápu, zvyšuje to prodeje, je to zajímavý a peprný obsah… Fajn. A nepřipadá vám, že tím tak trochu rezignujete na novinářskou práci? Nevšiml jsem si, že by u odposlechů zaznívaly informace o tom, za jakých okolností byly pořízeny a za jakých okolností se dostaly do redakce. “Anonymní zdroj”, jasně – ale není to tak trochu diskvalifikace celého materiálu? Ruku na srdce: někdo vám přinese věc, která je tajná, která slouží k vyšetřování, která porušuje právo na soukromí, a vy to vydáte, a ani se neptáte, jaká byla motivace? A jaká je vaše motivace, krom zisku? Veřejný zájem?

Promiňte mi mou tupost a nedovtipnost, ale není veřejný zájem spíš jako fungující stát, veřejná kontrola rozpočtu, svobodná společnost, než to, co si oholí poslanec Kott a jak nějaký šíbr oslovuje druhého? Nezastírám, že to je lehce pikantní a dráždivé povídání, ale není to veřejný zájem. Veřejný zájem je, aby byli dotyční postaveni před soud a ve spravedlivém a nestranném procesu odsouzeni. Jak se s tím slučuje zveřejnění odposlechů?

Ne, fakt mi to, že se politik domlouvá s lobbistou a že blb srazí ožralý ženskou, vadí míň než to, že z toho média týden žijí, prezentují to jako nejzásadnější události, a lidi jim to obou z ruky! Nezlobte se na mne, tohle do novin nepatří. Do novin patří to, že opilý řidič srazil úmyslně ženskou, policie ho dopadla a on půjde před soud. Patří tam, že politik porušil zákon a půjde před soud. Ale na odposlechy nakašlat! Koho zajímá, že si blb s jiným blbem povídají do mobilu v šifrách a co nějaká paní se slovníkem nány ze suterénu vypráví, opojena pocitem vlastní důležitosti? To je zpráva? Koho to krucinál zajímá? To patří do „drbů z rádoby lepší společnosti“ na stranu 42 dolů!

A co teprve až někoho napadne ovlivnit veřejné mínění tím, že odposlech “vytvoří” a nechá “uniknout”? Vždyť je to tak snadné, a lid tomu uvěří. Vždyť to je přeci odposlech, a odposlechy jsou pravda, o těch se nepochybuje! Po pravdě bych se nedivil, kdyby se to už dělo.

Dokud budeme tohle číst a slepě tomu věřit, budeme se tohle, a přesně tohle, z médií dozvídat, namísto toho podstatného, totiž zpráv.

Líbilo se? Chcete víc článků? Staňte se Patronem!