Neveselá příhoda

Vrátila se mi žena z dovolené.

Ne, počkejte, to ještě není ono.

V sobotu se mi vrátila žena a já pro ni jel na letiště. A protože přilétala až odpoledne, tak jsem se domluvil se @sibiranka a @davidsmehlik (máte u mě ty piva!), že se stavím a pokecám.

Stavil jsem se, pokecali jsme, psy jsme seznámili, no a nakonec slovo dalo slovo a že prý večer… grilování… @steida organizuje, mezi hosty mj. @pixy, Klimkovi, Brbla (máš u mě ty piva!) a tak. PWP v malém. Pojeďte. Žena byla pro, takže jsem ji o půl páté naložil a vyrazili jsme na místo. Plus jsme si cvičně po cestě urazili přední RZ (dříve SPZ).

Akce příjemná, kvalitní pokec, dobré jídlo, pěkná atmosféra, příště plavky!!!, rád jsem se se všemi viděl, žena poznala některé tváře, o nichž doma slýchá, pes se vyřádil s jiným psem, no a před desátou že bychom měli jet, ať jsme kolem půlnoci doma. Poděkovali jsme, rozloučili jsme se a jelo se.

U Příbrami jsme začali pozorovat na obzoru blesky. Čím víc jsme se blížili Písku, tím víc jich bylo. Na sjezdu na Písek už bylo jasné, že jedeme přímo doprostřed. Obloha svítila co pět sekund a posledních dvacet kilometrů jsem býval mohl jet se zhasnutými světly, protože blesky lítaly vlevo vpravo.

V Budějcích jsme byli o půlnoci. Právě vysílali v rádiu zprávy. Když došli k počasí („silné bouřky, místy doprovázené krupobitím“), odbočovali jsme do naší ulice. Ještě jsem vydal logistické pokyny („já beru kufr a tašku, ty vem druhou tašku a psa“) a zastavili jsme. Před vchodem nebylo místo, takže jsme zastavili asi „o dvě auta dál“. Zaparkoval jsem, a v tu chvíli se ozval neskutečný rachot. Rány do karoserie, do skel… Venku bylo vidět, že padají kroupy asi 3cm v průměru. Seděli jsme v autě, instinktivně se krčili, vzadu se bál pes a my jen sledovali, jak se zvětšují praskliny v předním skle. Patnáct minut jsme v tom autě seděli. Vyběhnout se nedalo – když jsem viděl, jak od domu, kde jsme stáli, nárazem krup odletují kusy omítky, neriskoval jsem ani těch deset metrů ke dveřím.

V pauze jsme vyběhli, vytáhli vyděšeného psa a přeběhli domů. Auto vypadá trošku jako golfový míček. Plus to prasklé přední sklo a rozbité plasty a rozmlácená zadní světla (ještě že máme auto pojištěný). Vlastně se pendrek stalo – ale příště už bych si ten zážitek sedět v právě demolovaném autě odpustil.

Doma jsme si nalili whisky a nabrali do ní ze střechy hrst ledu…