Nešetříme

Nešetříme

Lidi nemají peníze na jídlo, Kalousku odstup, a práce není… A ve skutečnosti?

Nedávno o tom někde psal snad Vilém Rubeš a další – že doba, kdy lidi reagovali na „úsporu“ naprosto reflexivně, už je pryč.

Ne že by začali bezhlavě plýtvat, to ne. Stále se dívají na cenu jako na důležité kritérium. Ale posouvají se k tomu, že jsou ochotni si zaplatit za komfort, za to, že mají s něčím míň starostí, víc pohodlí, lepší přístup… Taková ta éra „ať to stojí co to stojí, hlavně že šetřím“ je na ústupu.

Mám k tomu takovou historku…

Platit platební kartou je pohodlné. Až tak, že posledních několik let s sebou nenosím hotové peníze, jen výjimečně. Chodím do podniků, kde berou karty, tam, kde je neberou, prostě nechodím. Nechci myslet na to, že si mám převést peníze na jiný účet a pak dojít k bankomatu a vyzvednout… opravdu ne. Totéž platí při nákupech na internetu – platba kartou (popřípadě instantním bankovním převodem) je hned, platba klasickým bankovním převodem a faktura a tak je na dlouhé lokte, o dobírce ani nemluvím. V mém měsíčním rozpočtu jsou platby hotovostí někde okolo tří procent.

Ano, vím, jak to funguje. Obchodník za platby kartou musí zaplatit, a většinou to řeší tím, že tyhle poplatky rozpustí do ceny služeb a zboží. Na druhou stranu, pokud mu to pomůže zvýšit počet zákazníků (minimálně o lidi, jako jsem já), tak to je pro něj ve výsledku OK. A pro mne taky. Na druhou stranu mi připadá netaktické si o zaplacení bankovních poplatků explicitně říct: „Při platbě kartou účtujeme XXX peněz!“

O tomhle jsme vedli dlouhý spor s Radkem Hulánem, který oponoval: Když obchodník nerozpustí peníze za karetní poplatky do svých cen a řekne si o ně těm, co platí kartou, tak může mít nižší ceny! Což je rozumná připomínka, respektive byla by, kdyby to Radek nepepřil svými oblíbenými výkřiky o tom, že „nerozumí tomu, proč chci platit víc, ale že to bere jako mou úchylku“ a že „inteligentní člověk přeci, ekonomicky uvažující blablabla…“ a tam diskuse skončila.

Ale vážně: Když si obchodník o poplatky řekne a vybere si je při platbě kartou, tak by teoreticky měl mít levnější zboží než ten, kdo má platby kartou nezpoplatněné. Jenže…

V Karlíně jsme chodili do různých restaurací na obědy. A v jedné měli právě tuhle úžasnou vymyšlenost, že platby kartou jsou s přirážkou, tuším, 20 Kč nebo tak nějak. Cena obědu byla okolo 150 Kč. V okolních restauracích stejné kategorie se platilo kartou normálně, ale cena obědů byla okolo 150 Kč. Někde je zrada…

Když si srovnám ceny v eshopu „s přirážkou za kartu“ a „bez přirážky“, tak rozhodne nevidím tak veliké rozdíly, aby se mi vyplatilo nakoupit v „přirážkovém“ a zaplatit třeba bankovním převodem. Konkurence je obrovská, rozptyl cen taky, a vždy najdu e-shop, kde je zboží třeba i levnější, a platby kartou  bez poplatků.

No a když jsem tak nad tím uvažoval, tak jsem si říkal: Ano, i kdyby bylo to zboží o něco dražší (zhruba v řádech nižších jednotek procent), aby obchodník pokryl náklady na karetní platby, jako že to teoreticky Radkovi vychází, ale v praxi se s tím nesetkávám, tak se mi to vyplatí, protože náklady na to, abych myslel na hotovost a někde si ji vyzvedl jsou pro mne vyšší než to, co zaplatím na dražším zboží.

Konkrétní příklad: Alza. Kdysi mi nabídli nějaký úžasný vip program, kde jsou nižší ceny zboží, ale nedodali jeden podstatný detail. Hned při dalším nákupu jsem na to přišel: Nejde zaplatit kartou! Jen dobírka, hotovost atd. A tak jsem si založil druhý účet, přeskládal jsem si zboží do druhého košíku, a celkový rozdíl byl závratných 11 Kč. Přemýšlel jsem: Kliknout, zaplatit o 11 Kč víc a mít zboží zítra doma, nebo ušetřit 11 Kč, ale jít si vybrat hotovost a jít zaplatit na pobočku, nebo na poštu, anebo čekat týden, než proleze bankou platba na účet… Nevím jakou hodnotu má pro vás 11 Kč, ale pro mne nižší než cesta na poštu, cesta k bankomatu nebo týden bez počítače.

Jako je cennou komoditou vlastní čas, tak má zjevně pro stále víc lidí svou cenu i vlastní komfort. Anebo se jen naučili počítat a zjistili, že ušetřit na něčem pár korun a zaplatit to časem, cestou, nepohodlím, zase není takové terno.