Nábor vývojářů

Nábor vývojářů

(Psáno pro Hello World)

Víte, co je největší neštěstí při shánění práce v IT?

Všude vás chtějí, přeplácejí vás, zaměstnání sežene i lemra – co by na tom mohlo být nešťastné? Já vám to prozradím.

Dívali jste se někdy na náborové inzeráty? Ano? A zarazilo vás tam něco? Mně připadá, že je píšou lidé, co nikdy v IT nepracovali, co dokonce nikdy ani s někým z IT nemluvili a neptali se ho na to, co ho zajímá na práci… Samozřejmě, nelze generalizovat, každého zajímá něco jiného, ale přeci jen spatřuju jisté rozdíly mezi tím, na co lákat, řekněme, obchodního zástupce, a co nabízet programátorovi.

Když si tak proberu, co inzeráty nabízejí a na co lákají, tak se nestačím divit. Například:

  • Mobilní telefon či notebook není benefit, to je pracovní nástroj. Copak by stavební firma napsala „benefity – lopata, krumpáč, možnost jezdit bagrem“?
  • „Neformální atmosféra na pracovišti“? Každý z nás si pod tím představuje něco jiného. Někdo to, že v pátek nemusí v saku, někdo to, že se v práci zasměje, někdo zase „tykačku každej s každým“ a další i to, že bude chodit naboso, v kraťasech na gumičku a v batikovaným tričku. Ale když jste programátor, jste většinou neformální takříkajíc “z definice” a očekáváte, že atmosféra bude přesně taková, protože jinou si ani nedovedete představit.
  • „Mladý a dynamický kolektiv“ je fajn věc, pokud opravdu je. Většinou není. Většinou do takového kolektivu přijdete a zjistíte, že tam všichni chodí každý čtvrtek na pingpong a v pracovní době se baví jen o nějakých společných známých z vodácké party. To, co programátor opravdu ocení, je kvalitní kolektiv. Lidé chytří, příčetní a fajn. Ne, kecám, to není „ocení“, to je „must have“, přes to vlak nejede! Sorry, ale mládí není žádná kvalita sama o sobě. Jestli bych mohl něco za sebe: mnohem větší benefit je třeba “možnost pracovat se zajímavými lidmi z oboru”.
  • „Sídlo firmy“ je docela důležité. Nechci jít od tramvaje temným parkem, pak tunelem a po sešlapaných schodech do vlhkého suterénu, byť by tam měli „fotbálek v relaxu“. Rád pracuju v místech, která na mne působí dobře. U programátora to většinou nebude “práce v open space” ani v jedné kanceláři s obchodníky, kteří celý den telefonují.
  • „Možnost osobního růstu“ většinou v inzerátech znamená to, že časem dostanete víc práce a větší zodpovědnost, aniž by to kdokoli adekvátně pokryl většíma pravomocema a vyšším platem. Takže prázdná fráze. Zkuste nabídnout konkrétně: že vaše firma zaplatí školení, cestu na konferenci, že přispěje třeba na kurzy…

Podobná nabídka, zvaná “možnost kariérního růstu,” může být naopak věc, která vám vhodného programátora odradí. Pokud je to opravdu programátor tělem a duší, tak netouží po tom, aby se z něj za čas stal vedoucí týmu a trávil třetinu času na velmi, velmi nudných poradách. Znám dokonce špičkové programátory, kteří z firmy odešli poté, co na ně vedení tlačilo, aby se stali vedoucími, manažery nebo něčím takovým.

Benefit, který stojí za to nabídnout, je možnost home office či remote working. Ideálně v kombinaci s rozumně flexibilní pracovní dobou. Skvělé jsou firmy, kde je dohoda třeba taková, jako že “všichni tu jsou mezi desátou a třetí, a zbytek je na vás”.

Stejně tak ocením, když není problém se při nachlazení domluvit, že zůstanu dva dny doma na „homeoffice“, budu na telefonu, kdyby něco, a nebudu chrchlat na kolegy.

Práce na vlastním hardware? No, těžko říct, v inzerátu to vypadá spíš tak, že nemáte na notebook. Doporučuju spíš vybrat vhodného kandidáta, domluvit se na nástupu a pak se ho zeptat, jaký hardware požaduje. A ten mu prostě kupte. Pokud chce dva velké monitory, dejte mu dva velké monitory a nenechte ho koukat do 19” pidinesmyslu.

Služební auto? Ano, opravdu jsem viděl inzerát, kde nabízeli programátorovi služební auto. Na to se mi rozblikala v hlavě červená kontrolka: Cože? Budu programovat, nebo budu jezdit po zákaznících a dělat support?

Peníze? Ne, na ty jsem nezapomněl. Plat je jasná součást práce. Pracuju proto, abych dostal mzdu, nebudeme si nic nalhávat. To, jakou mzdu požaduju, závisí na výše uvedeném – tedy co budu dělat, s kým a jak. Jsou práce, co bych rád dělal, ale s lidmi, kteří tam pracují, bych nedělal ani za zlaté prase. Na druhou stranu jsem ochoten lehce slevit, když mi to zaměstnavatel vynahradí někde jinde. (Dovolenou? Iluzorní… lidé na pozicích, kde dělám já, mají problém s tím si ji vůbec vybrat.)

Co je tedy nejdůležitější? Za sebe a za své známé programátory bych řekl, že to, co rozhodne o tom, jakou firmu si vybereme (ano, v tomto oboru si spíš dnes lidé vybírají, pro koho budou pracovat), nejsou nesmyslné “benefity”. Jsou to spíš věci jako smysluplná a pestrá náplň práce, možnost pracovat na něčem zajímavém, pracovat se zajímavými lidmi a být hrdý na výsledky své práce.

Zkuste na to, milí lidé z HR, myslet, až budete formulovat náborový inzerát.

Líbilo se? Chcete víc článků? Staňte se Patronem!