Morální panika

Morální panika

(Psáno pro IHNED v srpnu 2015)

Nechtěl jsem své působení začínat tématem “imigranti”, opravdu ne, ale nakonec to udělám.

Já si totiž myslím, že to dopadne dobře.

Imigrace je problém a soužití s lidmi z jiného kulturního prostředí bude problém, kdo říká že ne, ten lže, ale řešení není stavět zeď. Pokud půjdou, přijdou jinudy a zeď obejdou. André Maginot by mohl vyprávět.

Ano, bezesporu je přinejmenším podivné, že syrské uprchlíky nepřijímají bohaté státy z Blízkého východu a můžeme se nad tím pozastavovat, ale statisíce lidí jsou tady a dumání, proč je nevzal někdo jiný, nijak nepomůže. (Infografika)

Já těm lidem rozumím. Tedy těm, co se bojí. Vlastně tedy i vám. Strach je přirozený, tak to příroda zařídila schválně; neadekvátní je jeho míra, která paralyzuje myšlení. Pěknou analogií může být alergie: autoimunitní systém je skvělý nástroj, který nám dovoluje přežít, ale každý alergik potvrdí, že jsou věci, na které reaguje neadekvátně. Můžete stokrát křičet: “Je to jen pyl! Jen včelí žihadlo! Jen kočičí chlupy!!!” – ale tělo si jede po svém.

Stejně tak nebude slyšet “hlas rozumu”. Pokud bude nadávat do nácků a xenofobů, tak tuplem nepomůže. Je to ale bohužel přesně tak: Čeho se dočkali lidé, ovládaní strachem a obavami z cizinců? Nadávek, odsouzení, ostrakizace od elit; jalových proklamací a populistických gest od politiků. Výsledný dojem je, že elity zrazují a politici nekonají.

Četl jsem celé léto média česká i zahraniční a, světe div se, mám posledních několik týdnů dojem, že to dopadne dobře. Že nenastane konec světa, ani konec civilizace, dokonce ani konec národních zvyků. Že migranti přijdou, bude jich mnohem míň, než nám velké oči teď říkají, a naše společnost je přijme, stejně jako přijala Vietnamce, Ukrajince, Číňany, Rusy a Američany, stejně jako tu po dlouhá staletí žila s Němci, stejně jako dodneška žije se Slováky… Ano, vždycky se najde nějaký křupan, co začne pokřikovat “Neumíš česky? Mazej zpátky na Slovensko!” (popřípadě “Čehún, hybaj zo Slovenska!”), ale většinovou populaci Slovák ani Vietnamec nerozhází.

James Thurber v jedné své povídce popisuje paniku, kdy lidé v Columbusu v Ohiu jednoho odpoledne najednou začali utíkat, protože se báli povodně. Na počátku byl prostě jen někdo, kdo utíkal po ulici, a k němu se přidal někdo další, a najednou se přidávali okolostojící, protože proč by jinak někdo utíkal, kdyby nehrozilo nebezpečí, a pak začali utíkat další a další, najednou nebezpečí dostalo jméno (“protrhla se přehrada”), lidé utíkali ulicemi, volali “honem, do hor, než vás to smete…”, běželi ctihodní pánové, mladíci, matky s dětmi i staří lidé, a běželi docela dlouho, až zjistili, že se za nimi neženou běsnící vody, ani potůček, že se zkrátka neděje nic, a tak se obrovský dav postupně zastavil, lidé přestali utíkat, pak řekli několik rozpačitých slov, protože jim bylo hloupé, že podlehli panice, a rozešli se zase po svém. A v Columbusu se o tom už nikdy nemluvilo – hlavně ti, co utíkali.

Jsem přesvědčený, a neptejte se mě proč, o tom, že celonárodní útěk z letošního léta dopadne stejně. Že prostě panika pomine, lidé se zastaví, potřesou hlavama a vrátí se k tomu, co dělali ještě letos na jaře. Jen jak se budou rozcházet, tak se budou vyhýbat pohledům do očí.

Můj nejasný pocit velmi pěkně sepsal a příklady podepřel Peter Lelovič: http://sedesako.blogspot.cz/2015/09/rozumem-strach-z-certu-nezazenes.html – to, co prožíváme, je jev sociologii známý jako “morální panika”. A morální panika nakonec odezní tak rychle jak začala. Všechny strachy o kulturu, o “naše děti”, o sociální dávky pominou, největší radikálové se opět ocitnou na okraji, imigrace se stane standardní součástí politického života a přesune se z kategorie “emocionální problém” do kategorie “věcný problém”…

Podobnou paniku známe z té “vyspělé západní evropy”, kde se báli hord z necivilizovaného východu, co po otevření trhu přijdou k nim domů a budou jim brát práci (“polský instalatér”, pamatujete?), nebudou mít základní civilizační návyky, budou bít ženy a ty se budou živit prostitucí, protože tak to přeci ve východní evropě chodí. Jak se vám to čte? Čtete o sobě, aby bylo jasno. Tohle o nás psala média ve “staré EU”.

Výsledek je známý: nic takového se nestalo, ačkoli média statečně dělala z každého kriminálního činu “imigrantský zločin”. Totéž se stane i se Syřany. Projdou, většinou se ani nezastaví, a pokud někteří ano a usadí se u nás, zvykneme si na ně. Vážně. Však kdo si myslíte, že ti lidé jsou? Pasáčkové ovcí a negramotní beduíni? A víte, že v Sýrii jsou i lékaři, právníci, inženýři, programátoři, podnikatelé…? Myslíte, že ti tam zůstávají a posílají sem ty nejchudší a nevzdělané? Myslet si to je jako myslet si, že všichni přistěhovalci z východu jsou jen pasáci a šlapky. Právě jste podlehli mediální zkratce.

Až se v roce 2020 budeme ohlížet do historie, je možné, že budeme vzpomínat na léto 2015 jako na dobu, kdy začal pád evropské civilizace pod náporem uprchlíků, kteří ji přišli rozvrátit. Ale taky je docela možné, že na něj budeme vzpomínat stejně jako dnes vzpomínáme na léto 2010. Já docela sázím na tu druhou variantu – i když lidem, co jsou dnes v panickém stavu, mohu připadat jako blázen, hlupák nebo vlastizrádce.

Za pět let na to budou chtít všichni zapomenout a budou se tvářit, že se to nestalo. Že oni tomu nepodlehli. Že jejich strach nebyla panika, ale že prostě jen… měli oprávněné obavy, protože jim nikdo nic neřekl.

Líbilo se? Chcete víc článků? Staňte se Patronem!