Moje osoba by ráda podotkla svůj osobní názor na copywritery za 90 Kč

Když každá vohrndíra z večírku, co se mihne v televizi, může být celebrita a každý blogger, kterému vyšel článek ve webzinu o tunění Škodovek, si hned běží do svého profilu napsat publicista, tak proč by nemohl grafoman prodávat své služby za 90 Kč per stránka a říkat tomu copywriting, že?

Že by proto, že copywriting není „psaní určitého počtu znaků na nějaké téma se zadanými klíčovými slovy“? Koho to kruci zajímá, když je to levně…? A koho zajímá, že to je naprostý nesmysl obsahově, formálně i logicky?! (To nikomu nepřipadá divný platit za většího trpaslíka víc peněz?)

V copywritingu platí víc než kde jinde, že napsané slovo není „vytvořená hodnota“, ale „spotřebovaný prostředek“.

Jenže holt mnozí neumí slova vážit, tak je počítají, jako báby na trhu. Čím tlustší knížka, tím lepší spisovatel, čím delší popis vrtačky, tím lepší e-shop! Čím delší text, tím vyšší informační hodnota.

A pak se toho chytne nějaký mládežník, kterému maminka a kamarádi říkali: „Ty to máš dobrý, ty to umíš okecat…“, a který uvěřil tomu, že kreativní psaní spočívá v barvitém okecávání. „Kvalitní vrtačka“ je za bůra, ale „Jedinečný elektricky napájený a humánně řízený nástroj ke zhotovování otvorů s prodlouženou dobou životnosti„, to už je skoro normostrana a devadesát káčé v kapse. Navíc to vypadá tak – – – odborně! Když se k tomu přidá nějaká ta gramatická chyba (shoda přísudku s podmětem je obzvlášť oblíbená), hojně obsype frázemi jak ze sportovní rubriky a dozdobí floskulemi, tak výsledek nemá chybu. Je to jazykový ekvivalent ajdamu smaženého v motorovém oleji.

Kreativita takových copywriterů spočívá v talentu najít pro jedno slovo libovolně dlouhý opis. Takže píší zásadně „dnešní den“ a „zítřejší den“ („dnešek“ a „zítřek“ jsou fuj), profíci pak i „v dnešní době“. Když se jim udělá názor nebo přesvědčení, tak jedině jim, a jedině osobně. Když převaha, tak drtivá, když bělost, tak zářivá, když na hory, tak bundu, když lízat, tak Ledňáčka!

Kdo s čím zachází, tím taky schází: snaha vyjadřovat se co nejšroubovaněji pak vrcholí („dostupuje vrcholu“) v jedinečné psychologicko-lingvistické perle, když píší o sobě jako o věci, která je v jejich vlastnictví. Opravdoví degeneráti pak i v trpném rodě.

Což je mou osobou považováno za ubohé.