Lidi necestují

Lidi necestují

(Z IHNED.cz, listopad 2015)

Ještě letos na jaře byla společnost rozdělena zhruba podle prezidentské dělicí linie. Na jedné straně ti, kteří jednoznačně podporují Miloše Zemana, na druhé straně ti, kteří ho nesnesou (rozhodně nejde jen o podporovatele Karla Schwarzenberga, jak se to snaží Zeman prezentovat).

Ono to dělení společnosti nebylo jen podle názoru na Miloše Zemana. Rozdíly byly i v jiných aspektech, ale vedly zhruba stejnými místy. Když jste se zeptali na názor, řekněme, na Rusko, na socialistickou minulost, na hospodářskou situaci země nebo na nějaké jiné světonázorové otázky, mohli jste plusmínus tušit, kdo bude zastávat jaká stanoviska.

Pak přišlo to, co se nazývá uprchlickou krizí, ačkoli v ČR jde spíš o morální paniku než o reálnou krizi, a mnozí lidé se nestačili divit, co se to stalo s jejich známými a přáteli. To, že Miloš Zeman zavětřil, jaké nálady panují mezi jeho elektorátem, a zaujal xenofobní postoj, bylo očekávatelné. Tedy pravda, mohl překvapit; v devadesátých letech se to několikrát stalo. Dnes nepřekvapil. Ale ti, co by očekávali, že i rozdílnost názorů na uprchlickou vlnu bude zhruba kopírovat existující mohutný dělicí příkop ve společnosti, zůstali zaskočeni.

Najednou vám vysokoškolsky vzdělaný kolega začne říkat, že nás obsazují muslimské hordy. Přátelé, o nichž si myslíte, že je znáte dlouhá léta, najednou začnou mluvit o střílení a potápění lodí. Váš kamarád intelektuál, pro něhož byl nejcharakterističtějším obratem “nojo, čecháčkové, celý svět se nám směje, banánová republika…” náhle začne bránit tradiční české a křesťanské hodnoty. Vaši příbuzní začnou s vážnou tváří mluvit o tom, že je potřeba povstat, bořit mešity, vyprávějí o znásilňování a kamenování, co si přečetli v hoaxech, a vy jen valíte oči.

Mobilní telefon se stane naprosto iracionálním argumentem pro to, že nejde o uprchlíky – aniž by kdokoli uvažoval nad tím, co by sám udělal v takovéhle situaci, aniž by si na sekundu připustil, že by pro něj mobil byl spojení s domovem, s blízkými, a taky jediný zdroj ověřitelných zpráv, takže by si ho vzal taky. A to vám říká člověk, kterého jste měli za příčetného a racionálně uvažujícího. “Hele, a kdyby ty jsi zdrhal, tak si jako mobil nevezmeš?” – “No ale oni mají smartfony!” – “No a?” – “A kde je jako vzali? To jim je někdo dal, dali jim peníze a poslali je sem…”

Logická argumentace nepomáhá. Jednou jsem se snažil, u člověka, kterého znám… tedy vlastně u kterého jsem si myslel, že ho znám, jako racionálního. “Hele, a ty si jako myslíš, že v Sýrii nejsou mobilní telefony? A že tam jsou jen samí pasáci koz? Uvědomuješ si, že v Sýrii jsou i doktoři, právníci, inženýři, že tam jsou stejní lidé jako u nás?” Vypadal zaskočený, ale jen na chvilku. Pak začal opakovat to, co říkal předtím… Že to někdo řídí, že se Obama rozhodl zlikvidovat Evropu řízeným přílivem teroristů a podobné fantazie ruských zpravodajských služeb.

Tuhle mi posílal kolega odkaz na nějakou diskusi na IHNEDu, kde té hrůze, co diskutující obvykle tvoří, vévodila informace o tom, že “uprchlíci nedodržují lidská práva”. Zjevně přišlo do místního konzumu čerstvé Savo, jinak si takové výrony moudra nedovedu vysvětlit.

Pročetl jsem si tu diskusi a svému kolegovi jsem odepsal: “To je z toho, že lidé necestují!”

Když jsem býval na vsi poblíž menšího středočeského města, pozoroval jsem to na místních. Velká část z nich nikdy neopustila svůj region. Dvakrát za život jeli do Prahy, jinak si vystačili s dvěma nejbližšími městy, tedy okruh tak patnácti kilometrů. A právě těmto lidem bylo vždy všechno naprosto jasné a nepotřebovali o ničem pochybovat, o ničem slyšet. Jet do zahraničí pro ně znamenalo “k moři autobusem”. Ne že by to snad někdy absolvovali, to ne. Je nějaké moře nezajímá, stačil jim rybník za vsí.

Ale to není jen naše specialita. V Rakousku se v roce 1990 někteří divili, že víme, co je splachovací záchod. Ve Francii se leckde dodneška diví, že češi jsou něco jiného než pasáci a prostitutky. Nanejvýš řemeslníci. “Český lékař” je pro jednoduššího francouze něco tak nepředstavitelného, jako pro toho mého známého “syrský lékař”. Mimochodem, jak se vám to čte? Jak se vám žije s vědomím, že v Anglii na vás budou leckde hledět jako na necivilizovanou verbež, co netuší, jak se jí vidličkou a nožem? Nevzbuzuje to ve vás třeba chuť zůstat u toho rybníčku?

Bývaly časy, kdy mladí muži vyráželi na vandr. Došli do jiných krajů, naučili se, jak to vypadá tam, pak se vrátili a doma vyprávěli, co ve světě viděli, předvedli, co se tam naučili… Někdy ve světě i zůstali a naopak přinesli to, co se naučili doma. Docela si říkám, že je škoda, že tahle bohulibá tradice vymizela…

Líbilo se? Chcete víc článků? Staňte se Patronem!