Kontrolní komise

Tuhle jsem si při diskusi o důkazu a o komisi, která posoudí a rozhodne, vzpomněl na kouzelný příběh, který před mnoha lety velmi pěkně popsal Miroslav Holub.

V jistém městě měli kdysi zvyk v pravé poledne střílet z děla, co stálo na kopci za městem. Po čase kohosi napadlo přezkoumat přesnost takového střílení. Radní tedy ustavili komisi, která se jala zkoumat. Zkoumáním bylo zjištěno, že střílí už po mnoho let jeden voják. Ptali se ho, jak přesná je střelba. Pověděl jim: „Každý den o půl dvanácté vyrazím na kopec. Cestou si seřídím své kapesní hodinky podle velkého chronometru, co má hodinář na náměstí ve výkladní skříni. V 11:55 jsem na místě, připravím dělo a ve 12:00 vystřelím.“

Proti takovému postupu nemohlo být námitek. Zbývalo jen zjistit přesnost onoho chronometru. Komise se za tím účelem dostavila k hodináři a ptala se ho. „Ten chronometr ve výkladní skříni je z nejpřesnějších, pánové,“ ujistil je hodinář. „Od nepaměti se zde v městě střílí z děla v pravé poledne, a ten chronometr vždy ukazuje přesně 12 hodin!

Co dodat: Jak si chtějí tikají chronometry a hřmí děla, jen posudky komisí jsou neochvějně jisté.