Komentáře

Komentáře

(IHNED.cz, leden 2016)

HateFree spustili kampaň proti nenávisti v komentářích. Účelem kampaně je ukázat, že Česká republika je tak vyspělý stát, že přístup k internetovému připojení mají i lidé, co se pod maskou domnělé anonymity chovají jako vulgární hovada.

Pardon.

Nechci snahu HateFree nějak znevažovat nebo se jí snad vysmívat, to ne, jen nad ní bezradně krčím rameny: A co jako? Že si čeští internetoví diskutéři neberou servítky a že jsou schopni psát nenávistné, rasistické, xenofobní, urážlivé, agresivní, sprosté a bůhví jaké ještě výkřiky, to je známá věc. Do očí by to neřekli, na internetu se nebojí.

Jen mi není jasné, kam ta kampaň směřuje. Jak říká marketingový guru Vilém Rubeš: “Co chcete, aby cílová skupina udělala?” Podle vyjádření organizátorů chtějí upozornit na to, že každý se může stát cílem nenávistných výlevů. Aha, nojo, tak děkuju, kapitáne Zjevný!

Ne, zcela vážně: Lidé, kteří se takto projevují, se tak budou projevovat kampaň nekampaň. Nebo si myslíte, že nějaký diskutér, co tak rád nadává kdekomu do kdečeho a vyhrožuje kdečím, si najednou řekne “Co kdyby to někdo dělal mně? Mému dítěti?” – a přestane? No, leda tak ve světě Rychlých šípů, že?

Agresivita a hovadnost komentářů a komentátorů není nic nového. A věřte ostřílenému harcovníkovi: intenzita je stále stejná. Není to silnější, není to horší. Když jsem v roce 2003 spustil blogovací server Bloguje.cz (dnes již nefunkční), musel jsem po měsíci veřejného provozu zablokovat jednoho uživatele, který psal příspěvky plné vulgarit. Po zablokování mi od něj přišel mail, kde mi sprostě nadával a vyhrožoval podřezáním. Hm.

Co s tím? No, je to prosté: Nečtu je! Nečtu komentáře pod svými články. Není tam nic, co by mě jakkoli obohatilo, co by mi cokoli dalo. Je to naprosto nezajímavá výlevna. Občas mi známí přepošlou největší perly, které mě někdy i pobaví, ale kdybych to měl číst celé, tak by to bylo otravné. Doporučuju všem totéž.

Ondřej Neff kdysi psal, že pokud je web jako velké město, tak komentáře jsou stoka. A on že do stok sestupovat nehodlá. Je to tak. Ani já do stoky nevstupuju, a když se mi to náhodou podaří, tak si beru omyvatelný gumový oblek.

Copak si myslíte, že na mě nebo jiného autora nějak působí nadávky v komentářích? Že snad nějaký komentátor má moc nás ranit, dotknout se nás; že si snad cokoli z toho, co je v komentářích, bereme k srdci? Ani trošku.

Má to jednu jedinou nevýhodu: Lidé, kteří si to neuvědomují, někdy podlehnou dojmu, že jsou komentáře pod článkem nějak relevantní, a mají třeba tendenci do nich napsat nějakou zajímavou informaci k článku, nějaké rozšíření, dodatek, upřesnění, … Bohužel, šance, že taková informace nezapadne v haldě hlušiny a bláta, nebo že si ji snad přečte autor, je poměrně nízká. A to je škoda.

Když jsem ještě pracoval v IHNED, připravovali jsme radikální změnu systému komentářů. Razím totiž přístup, že jsou jen dva přijatelné modely komentářů na zpravodajském webu, totiž buď “editorem vybrané”, nebo “žádné”. Nemít žádné komentáře, to je krok, který mnoho vydavatelů stále ještě děsí, ačkoli měřitelný propad PV (a tedy příjmů z reklamy) je zhruba v řádech jednotek procent. Proto jsme navrhovali model “Pište si, co chcete, a editor z toho vybere a ocituje zajímavé názory”. Bohužel, slovy Ivo Ištvana: “k realizaci nedošlo”. Nebyl dostatek lidí, který by se brodil bahnem a hledal v něm perly.

Nevím, co si z kampaně HateFree má kdo odnést. Informace “může se to stát i vám” je dobrá, ale už vám neřekne, co s tím máte dělat. Z vlastní zkušenosti vím, že je to dlouhá cesta. První nenávistné komentáře vás vyděsí, ale věřte mi: po pěti letech už se jim jen smějete.

Tak – na smích! Nic jiného si nezaslouží!

Líbilo se? Chcete víc článků? Staňte se Patronem!