Každou korunu!

Každou korunu!

(Psáno pro IHNED.cz)

Občas žasnu nad tím, když někteří lidé nechápou základní ekonomické principy. Například že každou korunu, kterou dostanou ve výplatě, musel někdo předtím vytáhnout z kapsy a zaplatit s ní za jeho práci.

Můj spolužák mi kdysi vyprávěl, jak pracoval ve firmě, kde měl na starosti, mimo jiné, i nekvalifikované lidi, co měli lepit štítky na obálky a podobné práce. A jednou nějaké paní jemně vyčetl, že ty štítky lepí křivě. “Podívete, paní Boženko, tohle je křivé, to nám ten klient vrátí jako nekvalitní práci a nezaplatí za to.” Paní Boženka se ale nedala: “No a co? Tak ať si nezaplatí. Ať si to dělá sám, takovouhle blbou práci!” Spolužák zalapal po dechu. “Ale když nám nezaplatí, tak ani vy nedostanete výplatu!” To se paní Božence nelíbilo a hlasitě se divila, proč by neměla dostat výplatu, když přeci do práce chodí!

Připomnělo mi to ten socialistický vtip, kde se říkalo “chodíme do práce, kde se tváříme, že pracujeme, a stát se tváří, že nás za to platí”. Socialismus tak v mnohých vybudoval představu, že chodit do práce a něco dělat stačí, že peníze dostávají za to. Vazba na hospodářské výsledky byla před lidmi hodně skrytá. Samozřejmě, s politikou plné zaměstnanosti to ani jinak nešlo, takže se občas dělala práce naprosto zbytečná, za kterou nikdo nedal ani zlámanou grešli, ale lidé výplaty museli dostat. V tržní ekonomice taková firma nepřežije a musí jít od válu.

Ale co s nekvalifikovanými Boženkami… Těm se to nakonec při troše dobré vůle a trpělivosti dá vysvětlit. Horší to je s lidmi vzdělanými, kteří z nějakého záhadného důvodu sice vědí, že to takto funguje a práce je oceněna takovou mzdou, jakou je za ni někdo ochoten zaplatit, ale jsou přesvědčeni, že právě v jejich případě tento princip neplatí. Že právě v jejich případě by měla tržní ekonomika udělat výjimku a ohodnotit je nikoli podle toho, jaká je po jejich práci poptávka, ale třeba podle toho, jak si připadají důležití pro společnost.

Je to stále stejná písnička: lidi za mou práci nejsou ochotni platit, ale já jsem vzdělaný člověk, tak vím, že je důležitá, a proto za ni musím dostat zaplaceno. Když říkám, aby tedy šli za lidma, za firmama a vysvětlili, proč je jejich práce důležitá a proč by za ni měli platit, tak se dozvím, že se nepotřebují podbízet, že od toho nestudovali, aby se nabízeli jak báby na trhu, že o svojí užitečnosti nepotřebují nikoho přesvědčovat, a že ti, co ji nevidí, jsou krátkozrací hlupáci, co si nedohlédnou na špičku nosu.

Z takových setkání jdu pak domů v rozpacích. Ano, jsou profese, které jsou důležité, i když bezprostředně není po jejich práci poptávka. Případy, kdy si ředitel firmy řekne “tak, měli bychom rozšířit svůj tým o filosofa” jsou velmi vzácné. Filosof tak má v podstatě jen omezený výběr – škola, nějaká vědecká instituce, nebo brát filosofii jako myšlenkový základ pro nějakou jinou práci, po níž poptávka je a kterou umí. Ve školách a akademických institucích pak mohou mít dojem, že pro ně výše zmíněný princip neplatí – ale ve skutečnosti platí stále, jen jsou od něj odstíněni. I v jejich případě každou korunu, co dostali ve výplatě, musel předtím někdo vytáhnout z kapsy. Tuhle ale vytáhnul stát z kapes svých občanů.

Rozumím nostalgickému stesku po socialismu, kdy všichni dostávali “odněkud” peníze a nemuseli se starat, kde se berou. Navíc “daň” vypadala nižší než dnes. Ve skutečnosti hlavní zdanění probíhalo na úrovni podniků, kde stát bral naprostou většinu zisku a přerozděloval ho dle svého uvážení. Proto také podniky vypadaly, jak vypadaly. Zkrátka: ekonomické zákonitosti nezastavíš ani červenou lucernou a voláním “STŮJ”! Lze je jen před lidmi schovat a tvářit se, že každý dostane peníze za práci bez ohledu na to, jestli za jeho práci je ochotný někdo zaplatit.

Vždycky si na to vzpomenu, když narazím na nějaký socialistický myšlenkový skanzen, třeba ve službách. V naprosté většině jsou samozřejmě nesrovnatelně kvalitnější, než si je pamatuju třeba z 80. let. Tím spíš pak vyniknou ty, které zamrzly v tehdejší mentalitě. Řeším to jednoduše: nepoužívám je. Nechodím do obchodů, kde je personál nepříjemný a kde není čisto. Nechodím do restaurací, kde mi hnusné jídlo přinese zpruzená servírka. Za jejich práci totiž nechci platit… A čím víc lidí se bude chovat stejně, tím dřív tyhle skanzeny vymizí.

Líbilo se? Chcete víc článků? Staňte se Patronem!