K tomu počtu vysokoškoláků – o tragédii českého školství.

Hádají se pánové Koubský s Kamojedovem a kdekdo podotýká. Podotknu i já.

Tragédií České republiky je, že posuzuje vzdělání podle procent, nikoli podle výkonu. Máme X procent lidí s titulem (všimněte si, že nepíšu „vysokoškolsky vzdělaných“ ani „vzdělaných“) v populaci. Moudrá Rada Všeobecného Blaha usoudila, že Vyspělé Země ™ mají vyšší zastoupení (Y). Což jsou výroky pro Českou republiku smrtící!

Ono totiž v té zprávě není psáno, že vyšší zastoupení je dáno vyšší poptávkou po kvalitně vzdělaných v rozvinutější ekonomice. Poptávka vzniká rozvojem ekonomiky směrem ke znalostní ekonomice či hi-tech oborům. Takže ekonomika vlastně „táhne“ nadanější děti skrz školský systém až k titulu. No a na konci nestojí o nějaké „kvótní studenty“, ale o kvalitně vzdělané lidi. Vedlejším efektem takového společenského pohybu je velké procento vědeckých pracovníků, kteří se věnují výzkumu, publikují, objevují, patentují… Tento pohled na vzdělání u nás není zatím moc běžný.

Česká společnost má titul coby fetiš („Vážený pane inženýre!“) i jako klacek („… inžinýre!“) Vztah ke vzdělání je tady poněkud nenormální, posunutý k ambivalenci. Zcela běžně jsem se potkával s lidmi, kteří ostentativně pohrdali tituly, ale na druhou stranu byli posedlí představou, že jejich dítě bude „inženýr“, i když dítě bylo blbé jako pucštok, protože když bude „inženýr“, bude sedět v teple v kanclu na prdeli (pravila ta maminka). Nešlo jí o to, aby mělo dítě vzdělání, aby něco umělo, dokázalo, ale aby sedělo na prdeli v teple!

No a do téhle atmosféry hňácne kdosi s prohlášením, že X procent populace s titulem je málo, a „na Západě“ mají Y, a naším cílem by mělo být, abychom měli taky Y. Česká byrokracie zná odpradávna (minimálně od C&K monarchie) recept na zvýšení procentuálního zastoupení: Posuneme hranice.

Mám návrh: Prohlašme maturitu za vysokoškolský titul (Mtr.), a budeme mít rázem půlku národa s titulem. Cha chá, Ameriko, Evropo, Finsko, a kde jsou vaše ukazatele teď, co?! Koho zajímají nějaké výsledky, odborné práce a uplatnění na trhu – – – hlavně že máme všichni tituly, jsme hnedle vážení a sedíme v teple na prdelích!

A ještě PS ke školnému. Chápu možnost půjčky na školné, splácené ve chvíli, kdy absolvent dosáhne alespoň průměrného příjmu. Ale nechápu, že za ty absolventy, kteří nedosáhnou ani na průměrný příjem, zaplatí školné stát. Jak je možné, že člověk s nadprůměrným vzděláním bude mít podprůměrný plat? Vybral si špatný obor? Fajn, když si někdo vybere obor, který ho neuživí, jen „baví“, tak z jakého titulu požaduje po ostatních, aby mu jeho hobby platili?