K recenzi „1001 tipů pro PHP“

Když mi Jakub nabízel výtisk pro Zdroják k recenzi, byl jsem skeptický. Od PHP odcházím rozčarovaný a rozladěný. Knih o PHP jsem přečetl stoh, ještě to támhle leží v knihovně a padá na to prach. Ale ta kniha vzbudila poměrně rozruch, všichni o ní mluvili, tak jsem si ji nechal poslat.

Říkal jsem si: „Bože můj! 1001 tipů a triků, to bude zase nějaká sračka a la ‚tipy pro váš Word‘ v různých časopisech – polovina banálních, druhá polovina co nikdy nepoužiju. No, nějak to přežiju, poctivě přečtu a pak napíšu, že nechápu, z čeho se všichni rozplývají, a aby to nebylo drsný, tak pochválím třeba úpravu.

A že si neberu servítky, když chci něco pohanět, to snad všichni čtenáři vědí 🙂

Přečetl jsem večer prvních cca sto tipů a moje reakce byla „Hm, hm, tohle bylo docela slušný, to byla spíš taková rychloučebnice správného psaní, no, uvidíme dál.

Druhý den jsem četl další tipy a říkal si: Hele dobrý, základní věci, ale probraný z jinýho úhlu pohledu, trošku „profesionálnějc“, no, asi to nebude tak marný.

Pak jsem měl spoustu jiné práce a do toho jsem dostal Dive Into Python 3 od Marka Pilgrima. Z té jsem byl totálně nadšen – tam mi konečně Python „dal smysl“. A jak jsem byl čtenářsky rozjetý, pustil jsem se i do Jakubovy knihy.

Šlo to jak po másle. Další tipy a triky byly takové, jak jsem je popsal v recenzi: pořád stejná úroveň. Přesahy od kodéřiny do dalších oblastí. Věci podané v souvislostech. Vypadalo to, že nebude co hanět, až jsem došel ke zmínce o Admineru a NotORM. Ták, přeci jen tu něco najdu, říkal jsem si. Čtu, čtu, otočím list, čtu – a tam poznámka, že autor je zároveň autorem těchto knihoven. Hm, takže ani „nekalou soutěž“ nemůžu zkritizovat.

Když jsem knihu dočetl, nebyl jsem „totálně nadšen“ jako z Pythonu 3 – ten mě nakopl k tomu se na Python znovu podívat; z PHP jsem unavený, takže to bylo spíš mnou. Ne, ta kniha mě nepřesvědčila o tom, že bych se měl ještě někdy k PHP vracet, že „to vlastně není tak špatné“. Ale to ani není její cíl, ona míří na lidi, co PHP používají, a z toho hlediska jsem nenašel nic, co bych jí mohl vytknout – ani coby ex-PHPčkař, ani po jazykové stránce, po slohové – nic.

Ale co teď, doprdele, s tím? Co má dělat český recenzent, který má v ruce knížku, které nemůže nic vytknout, protože je prostě dobrá, vyvážená a komplexní? Když pochválí, najde se vždycky někdo, kdo ho nařkne z kamarádšoftů.

Mám třeba vytýkat, že by to chtělo víc tipů? Ne, vždyť je akorát dlouhá. Víc obrázků? Míň obrázků? Vždyť jsou tam kde mají být…

Mám si něco vymyslet? Mám najít nějaký obskurní důvod, jen abych mohl Vránovi „srazit hřebínek“, aby si „o sobě moc nemyslel“? Mám si dát nohu za krk a lámat si hlavu vymýšlením hnid, protože pochválit se u nás zkrátka nenosí?

Nejsem asi správný čech. Knížka je perfektní, já si ji přečetl s chutí, odborně i „literárně“ jsem nenašel nic, co bych jí vytknul, tak jsem ji pochválil a všem ji doporučuju.

Jakub odvedl dobrou práci, a já jeho práci pochválil. Tak prosté to bylo.

PS: Zkuste si dát vedle sebe „pochválit jakoukoli knížku Jakubovi, protože se známe“ a „pošimrat si ješitnost tím, že najdu a veřejně odhalím ve Vránově knížce nedostatky„… Myslíte si, že bych si tu příležitost nechal ujít? 😉