Jak Pan_Azathoth ovlivnil volby

Jak Pan_Azathoth ovlivnil volby

Husák gratuluje Fischerovi, aneb Škromach, simtě!

Jsou vtipy, kterým se buď zasmějete, nebo je nepovažujete za vtipy. Vtípky dadaistické, absurdní, kamenné a kdovíjak ještě se jim říká. Buď jste naladěni na stejnou vlnu a smějete se jim, nebo zakroutíte hlavou: cože?

Do stejné kategorie patří i většina internetových memů. Mem je kulturní obdoba genu – samoreplikující se informace, která se stěhuje z mysli do mysli, když to řeknu zjednodušeně. Příkladem můžou být třeba známé „filmové hlášky“ – krátké úryvky, které si žijí vlastním životem a které zasvěcení rozeznají, zatímco nezasvěcení nechápou. Internet je pro memy ideální živnou půdou, právě díky tomu, že se na něm potkávají spousty lidí a je snadné nalézt „připravenou mysl“. Možná už jste nějaký internetový mem potkali – Pedobear, All your base…, Rozum a chtíč, Ceiling cat… Memy jsou součástí určité kultury, vstupují do nejrůznějších situací a souvislostí jako „popkulturní citace“, můžete je vidět třeba v Big Bang Theory na tričkách…

V zahraničí vznikají internetové memy nejčastěji na nejrůznějších diskusních fórech „podobně naladěných jedinců“ – 4chan, SomethingAwful a podobné. Mem vzniká tím, že je nalezen nějaký výrazný prvek (myšlenka, obličej, fotografie, písnička, …), ten je opakován, zasazován do nejrůznějších souvislostí, a pokud je životaschopný, přesáhne hranice původní skupiny a rozšíří se do světa. V českém prostředí plní tuhle roli skupina uživatelů, která se nejčastěji schází na diskusních serverech Nyx a (především) Okoun.

Ačkoli na Okounu existují i zcela normální diskusní fóra zcela normálních jedinců, je v hlavách mnohých spojen právě s komunitou „duševně chorých jedinců“, kterým připadá vtipné domalovat na fotografii Ivety Bartošové rumcajzovské vousy, fetišisticky se věnovat fenoménům, jako je Mimibazar nebo veřejné projevy Radovana Kaluži, nebo se vyžívat v odborném znevtipňování už tak nevtipných vtipů. Na rozdíl od obecného přesvědčení („uhrovití IT mladíci, co nemají co dělat“) tvoří tuto komunitu spíš lidé starší, 25-50 let, dost často odborníci na jazyk, grafiku, právníci, spousta lidí z reklamy, novinářů, muzikantů… (Bezpochyby jsou ale všichni uhrovití.)

Mimo Okoun nejčastěji zasahují fotomontáže, které vznikají v diskusním klubu OLOL. Zatímco setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole je pro surrealisty zdrojem informací o nevědomí, pro lidi z OLOLu je to zdroj zábavy. Ano, vám to vtipné připadat nemusí, a asi ani nebude. Bude vám to připadat infantilní a budete si říkat, proč ti lidé nedělají raději něco užitečného. Odpoví vám na to prostě: PDP! To jako že je každého věc, čím se baví a co mu připadá vtipné (překlad pro útlocitné…)

OLOL fotomontáže pracují s nejrůznějšími fotografiemi, které jsou nějak zvláštní, ujeté či podivné, z nich berou výrazné prvky a kombinují je s jinými. „Memem“ se tak stal například „muž vykukující z kanálu“, „Paroubkův pyšný krok“, „spící kníže“, často se cituje „smějící se Bém“, „Věra Pohlová“, „Muž, který si neobjednal časopisy“, z iDnes či Novinek doputoval mem „výskyt klokana“, stranou nezůstávají ani zahraniční memy jako „Kim se dívá na věci“, „Goatse“ nebo „napalmový běh“.

Velmi často se zdroji stávají úchylné fotografie politiků, které dávají české deníky s takovou radostí do článků – Rath koulející očima, Zdeněk Škromach běží s nohama v pytlech… Není to vyjádření nějakého politického postoje – je to prostě jen pitomá fotka, která si zaslouží být zesměšněna. Stejně jako stupidní letáčky Evropské unie, stejně jako Grossův billboard, stejně jako Onderkovo Brno coby životní styl a stejně jako mnohé titulky a ilustrační fotky českých médií. Padni komu padni, Klausovi jak Paroubkovi, Nečasovi, Kalouskovi nebo Schwarzenbergovi, Gottovi či Bohdalové  („Nahá Jiřina“ je taky jedním z memů…) Fotomontáže jsou často nekorektní a pro mnohé i daleko za hranicí jejich dobrého vkusu.

A tak to bylo i s dnes již slavnou fotomontáží „Husák a Fischer“. Její autor, vystupující pod přezdívkou Pan_Azathoth, patří k nejplodnějším autorům podobných fotomontáží a sběratelům internetových obskurností. V jeho fotomontážích (či kolážích) najdete spoustu citací, spojených s politikou, ale rozhodně nelze říct, že by někomu stranil nebo se snažil účelově podpořit / pošpinit některou stranu. Rozhodující je jediné: Je to dost dada?

Škromachův výrok o „tvůrčí dílně TOP09“ tak padl na úrodnou půdu a má rovněž šanci stát se memem. Stejně jako reakce „Nevím, ale podle mého jde o fotomontáž“.

Ubohé, nevtipné, dětinské… Jak říkal Ford Prefect: kdybych dostal jeden altairský dolar pokaždé, když vidím, jak se jedna část Vesmíru dívá na jinou a přitom říká ‚Ale to je strašné’… Ne každému to bude připadat vtipné, ale to je v pořádku. Netrapte se tím.

Vlastně, když už je řeč o těch memech, tak spíš: Se stim smřte!

A nezapomeňte – za každý dotaz „co je vtipného na zkomolené češtině a ohavné kresbě?“ dostane tvůrčí dílna TOP09 jeden altairský dolar!

tl;dr: Ne, tyhle fotomontáže nejsou politická proklamace, tím míň akce politických stran. Ano, jsou lidi, kterým to připadá vtipné. Ne, kupodivu jim vaše rozhořčení nevadí; smějí se mu.