Jak jsem skončil s vaší matkou

Jak jsem skončil s vaší matkou

SPOILER ALERT! Pokud jste ještě poslední díl neviděli a nechcete si zkazit překvapení, tak dál nečtěte. Fakt ne, protože hned po perexu bez milosti napíšu, jak to dopadlo. Ale jestli je vám to jedno a chcete jen vědět, jak to dopadlo, tak prosím…

V posledním díle, který byl právě odvysílán, se konečně celý, devět let trvající, příběh uzavřel. Ukázalo se, že Ted je mimozemšťan a Matka je přezdívka pro iontové dělo, kterým vyhladí lidskou rasu.

Ne, promiňte, dělám si legraci. V posledním díle tvůrci odhalili, že Ted se z neustálých marných pokusů najít holku trošku pomátl na rozumu. Ve skutečnosti sedí v pokoji v psychiatrické léčebně a hovoří ke dvěma zmačkaným polštářům, které považuje za své, nikdy neexistující, děti.

Ne, promiňte, dělám si legraci a je to nedůstojné. Ve skutečnosti se v posledním díle ukázalo, že celých těch devět let je vlastně jen zrychlené „promítnutí života“, které Tedovi proběhlo hlavou ve chvíli, kdy poprvé spatřil Robin. Ve skutečnosti jsme stále v MacLaren’s Pubu, Ted právě potkal Robin a představuje si, jak by se to vyvíjelo, kdyby ji oslovil. A v posledních sekundách sleduje, jak Robin odchází s někým jiným…

Ne, promiňte, dělám si legraci. Zase. Ve skutečnosti se v posledním díle ukázalo, že Ted opravdu potkal matku a je to ta, co ji v deváté řadě průběžně ukazovali. Měl s ní dvě děti, oženil se s ní a ona pak zemřela na blíže nespecifikovanou nemoc. Robin si opravdu vzala Barneyho, pak se s ním rozvedla, a Ted vypráví svým dětem celý příběh vlastně jen proto, aby jim vysvětlil, že teď, šest let po matčině smrti, začne randit s Robin, kterou vlastně furt miloval.

Promiňte, nedělám si legraci.

Nejdřív jsem ucedil něco hrozně neuctivého. Pak jsem si řekl, že je to vlastně dobrý příběh. Vzpomněl jsem si u toho na předposlední epizodu první série („Mléko“), kdy si na konci Ted uvědomí, že nechce „perfektní ženu svého života“, ale Robin, a hraje k tomu Roxy Music („Oh mother of pearl, I wouldn’t trade you for another girl!“) Až jsem se skoro dojal. A pak jsem opět cedil něco hrozně neuctivého, protože kdyby to takhle skončilo po čtvrté sezóně, vzpomínal bych na HIMYM jako na skvělý inovativní seriál.

Takhle na něj vzpomínám jako na skvělý inovativní seriál, který se pak neskutečně rozbředl ve scénáristické bezradnosti, a u něhož skalní fanoušci po každé zprávě „bude ještě jedna sezóna“ volali houfně Neeee!

A teď vážně: Jsem jediný, koho zajímá, jak to bylo s tím ananasem?