Co s nimi?

(Psáno pro IHNED.cz)

Prezident Zeman vypustil plk o zestátnění České televize. Nemá vůbec smysl se tímhle návrhem reálně zabývat a brát ho vážně, něco takového se buď nemůže stát (a nebylo by to poprvé, kdy Zeman slibuje nějaké nemožnosti), nebo se to stát může, a pak máme docela podstatný problém jinde. Zemanovo prohlášení byl jen takový průzkumný balónek, který má dvě funkce. Kámošům ukázat, že je na jejich straně, oponenty rozzuřit. Asi jako když puberťák píše nesmysly na Facebook – kámíci mu to olajkují a on se ještě pobaví tím, jak to pohoršilo ty ostatní, co mu přišli vynadat. Jestli je dobré mít za prezidenta někoho s mentalitou facebookového puberťáka je na jinou diskusi…

Hlas lidu a sůl země se projevil. Třeba jako tento pán:

U pána není problém v tom, že by neměl myšlenku. On má myšlenky dokonce rovnou čtyři, ale chce je vyjádřit všechny najednou. Můžu se ironicky ušklíbat, můžu vykřiknout “Bože! Co to mele?!” ale pořád platí, že je to volič, a jeho hlas je stejně platný jako můj.

Víte, býval jsem pravičák. A stále jsem, jen ne ortodoxní. Dřív jsem říkal: “Každý je odpovědný v první řadě za to, aby se sám o sebe postaral. Kdo se nepostará, je to jeho problém…” A opravdu upřímně si to myslím. Jenže…

Určitě znáte tenhle obrázek. Ti, co umí anglicky, překlad nepotřebují, pro vás ostatní: “Ano, cizinci vám kradou práci. Ale když někdo bez kontaktů, peněz a znalosti jazyka ukradne vaši práci, tak jste asi…” řekněme “nula”, i když to původní slovo je peprnější.

Spousta mých známých ho sdílela, jako že haha má pravdu, ale já si říkám: Ano, má pravdu, jenže i když budeme považovat tuhle vrstvu obyvatelstva za – pardon – výkaly, stále tu zůstávají. Jsou to naše exkrementy, a pokud se my, ano my, bohorovní, co se umíme postarat o sebe a dokážeme se orientovat ve světě, nezasadíme, aby se tihle zaobírali něčím smysluplným, tak jsme až po krk ve… víte v čem!

Jasně, je fajn mít vzdělání a schopnosti a od dětství si rozvíjet svůj talent a dokázat se postarat sám o sebe, ale máme tu stejně velkou skupinu lidí, které prostě není dáno. Není toho schopna. I když si stoupneme nad ně a budeme jim říkat Ne, ne, snaž se, přijď na to, postarej se…, tak to nedokážou. Nezlepší se, budou jen víc a víc frustrovaní. Ono to schopnému člověku nepřipadá samozřejmé, schopný nedokáže pochopit tu situaci neschopného, ale je to jako říkat beznohému “Vstaň a pojď, to rozchodíš, když se budeš snažit!”

Kdejaký moula se zaštiťuje “politickou nekorektností”, když si chce zanadávat na menšiny, na ženské, na cizince, na kohokoli. Teď budu politicky nekorektní i já: kdekdo řekne “běhám rychleji než ty”, a není to vnímáno jako problematický výrok. Zkuste ale říct “víte, já jsem zcela objektivně chytřejší než vy…” Tohle se v naší společnosti zkrátka nenosí. Snad za to může Dunning-Krugerův efekt, který zabraňuje hloupým lidem, aby si uvědomili, že jsou hloupí (a chytré nutí pochybovat o svých schopnostech). Kulhavý si o sobě nebude myslet, že je skvělý běžec…

Když to celé shrnu: máme tu masu lidí, která je objektivně hloupější, a nezanedbatelnému množství z nich zabraňuje jejich hloupost objektivně v tom, aby se vyznali ve světě, chápali jeho složitost a dokázali sami sebe organizovat natolik, aby přežili a postarali se o sebe. Ne každý může být podnikatel nebo živnostník. Někdo prostě potřebuje, aby mu práci přidělili, převzali, zkontrolovali, zaplatili. Aby mu pomohli s orientací v zákonech, v úředních postupech… Je to nevděčná práce, protože stejně dotyční nakonec sednou do hospody a budou nadávat, jak to “voni” všechno šidí a jak “voni” si hrabou, zatímco obyčejný člověk nemůže nic…

Má pravdu. Obyčejný člověk nemůže nic. Ale není to proto, že by mu v tom zabraňovalo okolí. Zabraňuje mu v tom jeho vlastní nedostatečnost, kterou si, ke vší té bídě, nedokáže uvědomit.

Sedět v kanceláři a provozovat salónní pravičáctví s pohrdavým “když se o sebe nedokážou postarat, tak je to jejich problém” je fajn. Jenže on to není tak úplně jejich problém. Je to i problém těch schopnějších. Ti by se měli zasadit o to, aby ti méně schopní, ti, kteří se nedokážou sami o sebe postarat, měli smysluplnou práci a životní standard. Budou nespokojení, to je pravda, ale to budou vždycky, a věřte mi, že nespokojený je stále lepší varianta než zradikalizovaný frustrovaný.

Jsou možná neschopní, ale jsou to naši neschopní… Musíme se o ně postarat, milí pravičáci, protože pokud to neuděláme, tak bude Zeman, zestátnění televize a cenzura internetu jen slabá předzvěst mnohem horších dob.