Chleba s paštikou je jen náhražka posoleného krajíce…

Píšu teď takový článeček o počítačových hrách a pročítám si Etalon Na Odpůrce – totiž Holubovy články o kultuře kriplů. Že to jsou slátaniny, o tom není sporu – ale ne proto, že Holub odsuzuje hry, ale proto, že je odsuzuje naprosto demagogicky. (A reakce čtenářů mu dávají, paradoxně, za pravdu.)

Ale o tom až jindy.

Zaujal mě jeden moment. Ocituju Radovana Holuba: „jde o náhradu za něco, čeho se hráči nedostává v běžném životě a ten se musí utíkat do virtuálních světů, aby mohl plnohodnotně žít. Smutné, že?

Tentýž argument o náhražce se objevuje i v různých odsudcích internetu a společenských sítí. Ta demagogie o náhražce a neplnohodnotném životě je tak laciná a průhledná, že se bude držet ještě dlouho. Proto si poznamenávám svou reakci, abych měl kam odkázat:

Virtuální svět není náhražka čehosi, co chybí k plnohodnotnému životu; je to rozšíření možností, co v životě máme, nad běžnou úroveň.

Používáte snad mail proto, že nemluvíte s lidmi? Nikoli, mluvíte A mailujete! Používáte snad Facebook místo toho, abyste se s lidmi scházeli? Nikoli – scházíte se reálně A TAKY se setkáváte na Facebooku (třeba s těmi, co jsou na druhé straně zeměkoule). Nejde o náhražku, jde o rozšíření možností.

Hra není náhražka reality; hra je bonus, rozšíření, luxus. Nejsou jen „lidi co žijou“ a „lidi co hrajou“. Jsou i „lidi co žijou A hrajou“ (a vsadím se, že ve skupině 20+ bude naprostá většina právě takových).

Asi jako když si koupíte brusinkovou paštiku. Je snad paštika náhražka „opravdového másla“, které vám „chybí k plnohodnotnému jídlu“? Ne, je to další věc, co si můžete namazat na chleba. Dokonce i na to máslo.

Takže: Nechme „náhražkové“ demagogy žužlat jejich plnohodnotné suché krajíce, a klidně si namažme své chleby podle chuti!