Bloguje naruby

Poslouchaj, Kohn, ta jejich žena tedy krásy moc nepobrala, že? – No to ne, ale ona moje Sára je krásná hlavně uvnitř. – Tak proč ji, Kohn, neobrátěj naruby?

Stalo se to, co se stát muselo. Bloguje skončilo. Jeho konec má z mého subjektivního pohledu několik důvodů.

Jednak blogy jako takové už nejsou moc zajímavé. Svou roli splnily, svůj boom zažily, a dnes jsou někde ve fázi útlumu.

Další důvody jsou ale specifičtější.

Bloguje při pohledu zvenčí skomíralo už několik let. Nikam se neposouvalo. Když jsem teď dělal lidem zálohy, překvapilo mě, že je ten systém uvnitř stále stejný, jako byl v roce 2008.

Jirka „KLoK“ Kratochvíl na adminské pozici odvedl kus velmi dobré práce. Udržel Bloguje v chodu až do hořkého konce. Bloguje ale nijak nerozvíjel. Já mu to nemám za zlé – jeho role byla adminská a jiné zadání asi nedostal. Roli „koncepčního vedoucího“ po mém odchodu nepřevzal nikdo…

Já jsem se o svém odchodu moc nešířil a celou dobu jsem k věcem okolo Bloguje mlčel. Byl jsem loajální, a postupem času jsem si říkal, že kdybych kdykoli napsal cokoli, tak to vždycky bude někdo číst jako nenávistný výlev zhrzeného ex-admina, co chce Bloguje poškodit. Dneska udělám výjimku, dneska už není co poškozovat.

V první řadě musím říct, že LAARu patří velký dík za to, že Bloguje tak dlouho udržel v chodu a byl ochoten do něho investovat. To je bez debat.

Za mým odchodem byly, kromě únavy z těžkého stereotypu a z faktu, že jsem byl na všechno sám, především rostoucí neshody s šéfem LAARu Jakubem Lešikarem kvůli rozdílným představám o dalším směřování a o veřejné komunikaci.

Největší problém jsem měl s politikou mlčení. O Bloguje se, a to si všimněte, za všech okolností mlčelo, pokud jsem o něm iniciativně nenapsal sám na svůj blog.

Když server sletěl kvůli problémům s DDoS, navrhoval jsem vydat oznámení: „Omlouváme se, server byl nedostupný kvůli útoku…“ Návrh neprošel: „Ne, tím bychom ukázali svou slabost! Na to Illich čeká!“ (* Michal Illich, v té době provozovatel Blog.cz)

O novinkách na Bloguje jsme nikdy neposlali jedinou tiskovou zprávu. „Nepotřebujeme se podbízet těm šmudlům v médiích! Máme kvalitní produkt, je v jejich zájmu, aby o nás sami psali!“ (Když pak jednou chtěli napsat a poslali pár dotazů, tuším z iHNed, na téma „Co chystáte?“ tak JL odpověděl, že nebude prozrazovat naše plány konkurenci. True story.)

Kdykoli vyšla na Lupě tisková zpráva o Blog.cz, viděl v tom šéf LAARu důkaz temných komplotů. Vize toho, jak se Michal Illich spřáhl s Lupou a vymýšlejí spolu způsoby, jak nás poškodit, visela nad Bloguje jako Damoklův meč a byla neuvěřitelně silná. Až tak, že jsem měl velký problém nasadit třeba Google Analytics („Někdo v Google ale pak bude mít přístup k těm datům, takže by je mohl vynést a dát je Illichovi!„)

Pozorní čtenáři teď už jistě tuší, kde jsem bral ty „příklady ze života“ do svých článků na Zdrojáku! 😉

Takže jsme, jak ta panenka v koutě, seděli, mlčeli, JL skřípal zubama kdykoli si někde přečetl něco o Blog.cz, ale sám poslat nic nechtěl. Nikdy. Basta.

(Perličkou je soudní spor s provozovatelem Blog.cz. Jeho provozovatel si totiž zaregistroval doménu „bloguje.pl“, tak jsme přemýšleli, jestli je možné takové chování napadnout z pozice držitele ochranné známky. Právní konzultace nakonec vyústily v nápad „zrušit celý Blog.cz“, čehož se JL nadšeně chytil, a i přes zjevnou nesmyslnost takového požadavku ve sporu pokračoval, až se prosoudil ke zrušení ochranné známky.)

Druhá věc, kvůli které jsme se neshodli, byl exit. Exit jsem navrhoval už někdy v letech 06/07, kdy byly i nabídky. Některé jsem přivedl já sám, takže mám i představu o tom, co zahrnovaly, a troufám si tvrdit, že byly solidní a odpovídající realitě. Z nabídek ale vždy sešlo – jednak se zdály JL všechny nízké, až urážlivě nízké, jednak říkal, že „my (LAAR) věříme, že se nám podaří najít pro Bloguje zdroj peněz – výjimečného zájemce o reklamu, který nenacpe bannery všude, ale ve spolupráci s námi dokáže ocenit jedinečné vlastnosti tohoto systému„. Když jsme v posledním případě tlačili na JL dokonce tři najednou, že je nejlepší okamžik systém prodat, odpověděl nám, že podle jeho odhadu má Bloguje tak trojnásobnou hodnotu a zájemce je pouhý handlíř, co „na tom chce jen vydělat“.

Poslední kapka přišla při spouštění Teidu.  Připravil jsem celou koncepci. Můj úkol byl celé to vyvinout a vymyslet. Úkolem LAARu bylo připravit marketingovou kampaň, protože, jak říkal JL, to je jejich práce, které oni rozumí. Po třech měsících byl server hotový. Marketingový plán k němu spočíval ve třech bodech: Zaprvé – Martin osloví své známé v médiích, aby o nás napsali. Zadruhé – Martin napíše článek na svůj blog. Zatřetí – uděláme letáčky!

A to mě vomejvali. Masivní letáková kampaň! Body 1, 2 i 3 jsem odmítl, další komunikace byla pouze písemná, a do dvou měsíců jsem byl pryč.

Před měsícem a něco se mě ptal aTeo, jestli Bloguje chcíplo, nebo co se to s ním děje. Přeptal jsem se KLoK-a, co je za problémy, a odpovědí mi byl ten článek na adminském blogu o ukončení provozu. Když jsem četl řeči o tom, že „se nepodařilo sehnat provozovatele“, smál jsem se.

Chvíli jsem počítal, pak jsem zvedl telefon a zavolal Jakubovi. Samosebou ze stejného čísla, jaké jsem používal i dřív. A ono nic. Mně telefony nezvedá. Totéž na SMS i na mail. A tak jsem udělal veřejnou nabídku, protože mě to nakrklo. Pokud je problém opravdu v tom, že se nenašel nikdo, kdo by Bloguje provozoval, tak jsem chtěl veřejně prohlásit, že někdo takový existuje a je ochoten Bloguje provozovat dál!

A nebyl jsem jediný, kdo tu nabídku udělal.

Čímž se zjevně JL dostal do situace, ve které byl zaskočen. Nemohl už dál zůstat na svém „nejsou zájemci“, protože všichni věděli, že zájemci jsou. A tak vyšlo to kouzelné druhé vyjádření, kde požadoval nabídky anglicky na švédský mail od legitimních subjektů (a zároveň veřejně pochyboval, že se tak stane). O míře zaskočení svědčí i to, že si autor prohlášení neodpustil zmínky o lidech, co se chtějí na téhle situaci jen zviditelnit. Pobavilo mě to.

Samosebou přišly i nabídky v angličtině na švédský mail (někteří, co nabídku učinili, mi o tom psali, proto o tom vím). Nedopadly dobře (vím i proč, ale to jsou důvěrné informace).

A tak Bloguje skončilo. A nebylo to proto, že by se nenašel nikdo, kdo by ho chtěl provozovat, ani proto, že by se nenašel nikdo, ochotný za něj zaplatit…

Ano, přiznám se: Nechtěl jsem LAARu dopřát, aby celá věc skončila s tím, že bude chodit a říkat: „Fakt jsme neměli jinou možnost!“ Protože ji měli!

R.I.P. Bloguje

PS: Všechny blogy, jejichž autoři mě požádali o zálohu nebo přenesení, jsou zálohované, jen kvůli nedostatku času je budu zprovozňovat postupně. Děkuju za pochopení

Líbilo se? Chcete víc článků? Staňte se Patronem!