Blahoslavení chudí duchem…

Taky se vám stane, že jednáte s člověkem, který je hloupý a omezený, přijdete na to, že nemá smysl cokoli vysvětlovat, a tak si v duchu řeknete „Ale co – blahoslavení chudí duchem!„? Ano?

Tak to si říkáte naprosto blbě.

Ježíš totiž neměl na mysli blbce, tedy lidi ducha mdlého, to je, bohužel, tradovaný omyl. Přesnější překlad by byl „Blahoslavení chudí v duchu“. Tedy ti, co jsou chudí (=nemajetní ve smyslu materiálním) z důvodů duchovních. Ne ti, co „nemají ducha“, ale co se vzdávají majetků a materiálního bohatství ve jménu duchovním.

Kolega Akvinský to teologicky vykládá takto:

(…) nemají bohatství a ani po něm netouží, a to je bezpečnější stav, protože bohatství odvádí duši od duchovních věcí. A tito se nazývají „chudí duchem“ ve vlastním smyslu slova, protože skutky obětí, jež jsou nad lidský způsob jednání, jsou skutky člověka blaženého. Jestliže však člověk opovrhne veškerým bohatstvím, takže už vůbec po něm netouží, je to nadlidský způsob jednání. A těm je přislíbeno království nebeské, v němž bude nejen velká čest, nýbrž i množství bohatství. (…)

Jsou i výklady jiné – „oproštěni od pýchy“ třeba. Další viz tento článek.

Ale ať tak či onak, žádný výklad, a dokonce ani originální citát, nehovoří o blbcích, osobách natvrdlých, omezených, prostých a mentálně nedostatečných, na to pozor!

Příště, až se tedy setkáte s obzvláštním nablblem, politujte ho – protože ani to blahoslavenství, natož království nebeské, ho nečeká.