Anonymous

Anonymous

(Vyšlo na IHNED.cz, listopad 2015)

Před pár dny se mě ptal kolega novinář, co si myslím o prohlášení Anonymous na adresu takzvaného Islámského státu a jak můžou jejich akce (míněno Anonymous) ohrozit ISIS.

Vzpomněl jsem si přitom na to, co psal Michal Špaček, známý český odborník na počítačovou bezpečnost, na svém profilu snad jen den předtím: Klíčem je pochopení toho, kdo Anonymous jsou. A souhlasím s Michalem zejména v tom, že novináři by si měli tohle uvědomit jako první.

Dovolte mi tedy dnešní sloupek věnovat novinářské osvětě.

Kdo jsou Anonymous? Je zásadní chyba si představovat Anonymous jako nějakou organizaci. Což je problém, protože novináři jsou zvyklí pracovat s organizovanými strukturami. Firmy, úřady, organizace, všechno má nějaké vedení, někdo centrálně rozhoduje, ideálně to má i svého tiskového mluvčího, který vysvětlí, jak to organizace, či úřad mysleli, popřípadě jak to pan prezident neřekl. Anonymous, a to je prosím, páni kolegové, to nejzásadnější k pochopení, nejsou organizace! Nemají žádné vedení, žádné centrální rozhodování, dokonce ani nemají žádné mechanismy, které by zajišťovaly jednomyslnost v rámci Anonymous. Ano, jsou diskusní fóra, kde se mohou bavit menší skupiny lidí, co se k Anonymous hlásí, ale to je tak všechno.

Proto je možné, že vyjdou dvě, tři prohlášení Anonymous v jeden čas, a všechny si navzájem odporují. To kolegy novináře mate až tak, že mají několik protichůdných tendencí. Buď vydají tu zprávu, která konvenuje jim, nebo se snaží získat kontakt na nějakého “zástupce Anonymous v ČR” a volají všem lidem od IT, co mají v kontaktech, aby vydyndali telefon na “nějakého šéfa lokální pobočky”.

Není. Ani pobočka, ani šéf. Anonymous jsou jednotlivci, kteří se rozhodli, že budou Anonymous. A zítra třeba už být nemusí. Nikdo nerozhoduje o tom, kdo je a kdo není členem. Když se rozhodnete zítra hacknout web nějaké firmy a napíšete tam „We are Anonymous. We are Legion. We do not forgive. We do not forget. Expect us“, tak právě “Anonymous” hackli web. Že jste to byli vy? No ano. Kdo vás k tomu navedl? Nikdo, bylo to vaše rozhodnutí. Komu jste to nahlásili? Nikomu. A když nebudete tak blbí a nenapíšete na svůj Facebook “Jsem člen Anonymous a hackl jsem ten web,” tak jako byste nikdy Anonymous nebyli.

Akce Anonymous nejsou toho stylu, že někdo něco naplánuje a členové to provedou. Vznikají tak, že jednotlivec nebo skupina, kteří se k Anonymous hlásí, provedou nějakou akci, popřípadě k akci vyzvou.

Úplně stejně se to má s prohlášeními. Kdokoli může vydat prohlášení za Anonymous. Doslova kdokoli. Slovy Michala Špačka: “Místo Anonymous si dejte Jedna paní, a je to totéž!”

“Jedna paní vyzvala ke kybernetickému útoku proti Islámskému státu.”

A máme jasněji, že?

Což samozřejmě neznamená, že “výzva jedné paní” nepadne na úrodnou půdu a že se desítky či stovky lidí, kteří se zrovna považují za Anonymous, nepřidá k tomuto snažení! I výzva Jedné paní na Facebooku může vyvolat velmi reálnou akci.

Mějte to, prosím, na paměti, než začnete psát cokoli o Anonymous.

A jak je to tedy s kybernetickým útokem proti Daesh? No, asi tak: nemyslím si, že by z toho nespali. Je pravda, že vedou propagandistickou válku se Západem především prostřednictvím online médií (videa s prohlášeními apod.) s cílem vyvolat na Západě strach a přehnané reakce, ale nemyslím, že by shození jejich Twitterového účtu či zablokování účtu na YouTube mělo výraznější efekt.

Narušení komunikačních kanálů je tím efektivnější, čím víc je společnost na komunikaci závislá. Mimochodem, test jsme viděli před dvěma lety, kdy během několika dní po sobě padly nejprve weby českých deníků a televizí, pak státních institucí, pak velkých bank… Vzpomenete si, odkud tehdy útok šel? Představte si, že by chtěl nějaký stát obsadit kus území jiného státu. Zablokování internetového zpravodajství a webů státních institucí by byl skvělý doprovodný tah, že?

Na závěr bych chtěl jen připomenout, že opravdu píšu o Anonymous, ačkoli to může vypadat jako analogie fungování některých teroristických skupin, nebo jako jinotaj na téma “můžou výroky Martina Konvičky na Facebooku znamenat nějaké reálné ohrožení?”