Kalahari - Keetmanshoop
Díl třetí: Kalahari - Keetmanshoop - Arizona, Utah - Atlantik
Ubytovali jsme se v lodži ("lodge" se mi blbě skloňuje a překlad mě nenapadá) na okraji Kalahari a před večeří jsme se šli lehce projít - kouknout na surikatí díru za plotem, na koně, na stromy a na obří hnízdo (či spíš kolonii), co si nějaký druh ptáka (biologové budou vědět) buduje ve větvích. Nafotili jsme i "slunce zapadající za stromem" (podle místního zákona nesmíte opustit Afriku, aniž byste si nenafotili romantický západ slunce za osamělým stromem) a šli povečeřet.
Večeře sestávala ze čtyř chodů a mě maně napadlo ono známé "zatímco děti v Africe hladoví..." Jako předkrm ovoce, pak dýňová polévka, steak z oryxe a sladký zákusek. Jako zpestření nám slečna číšnice řekla menu i v místním jazyce, jehož přesný název si nepamatuju, ale je to ten, jak se v něm mlaská a cvaká. Na poslech to je úžasné a v první chvíli jsme ji podezřívali, že ty zvuky dělá někdo jiný, nebo že je dělá nějakým "klikrem", tak to znělo neuvyklému uchu neobvykle.
Tu noc jsme spali pod moskytiérou, kterou jsme po kratším dohadování velmi pečlivě zatáhli - a zjistili jsme, že se, bestie, dovnitř stejně dostaly. Povraždil jsem je stočeným Newsweekem a šli jsme spát.
Druhý den jsme po snídani jeli dál do Kalahari, zkusili jsme pokračovat na Koës, zjistili, že silnice C15 je tak děsná, že se nám po ní jet 300 kilometrů nechce, pokorně se vrátili na B1 a jeli dál na Keetmanshoop. 270 kilometrů a pak doprava. Krajina model Arizona-Utah.
Keetmanshoop je namibijské krajské město. Připomíná velmi věrně americká městečka v Arizoně a NM - a nechci jmenovat přímo Holbrook a Flagstaff. Jen je tu podstatně míň fastfoodů. Kousek nad Keetmanshoopem je oblast, v níž rostou aloe rozsochaté (taková obdoba Joshua trees) a kde jsou zajímavé skalní útvary nazvané Giant's Playground - podoba se západem USA více než nápadná. Vyfotili jsme další romantický západ slunce za osamělým stromem, kdyby nám ten první nechtěli uznat, a vrátili se do hotelu.
Povečeřeli jsme žampiony s česnekem jako předkrm, obří řízek se sýrem a ananasem jako hlavní jídlo, zapili to ležákem Windhoek a byl čas jít spát. Čekala nás cesta na západ Namibie do města s typicky africkým názvem Lüderitz.
V neděli ráno jsme z Keetmanshoopu vyrazili na západ. Navigace ukázala "odbočte doprava po 330 km" a příroda nastavila kulisy s fototapetou z Utahu. Vynechali jsme Fish River Canyon - sice druhý nejhlubší kaňon na světě, ale zkušenosti cestovatelů hovořily jasně: "The worst road I've ever seen" apod.
330 kilometrů krajinkou amerického Západu bez zatáček vypadá jako nuda na třetí, ale naštěstí to nebylo tak hrozné, jak to zní. Keetmanshoop leží v nadmořské výšce 1024 m.n.m., Lüderitz je přístav, takže jsme sjížděli převýšení jednoho kilometru. Savanu zakrátko vystřídaly nádherné hory a la Utah a Údolí monumentů, z hor jsme vjeli opět do savany, sledovali pasoucí se pštrosy, pak savana přešla v poušť s krásnými písečnými dunami...
Kus před Lüderitzem jsme odbočili na Kolmannskoop (Kolmannskuppe německy), což je místní městečko duchů - opuštěné město těžařů diamantů, zčásti pohlcené pískem. Prošli jsme se starými domy, kde písek sahal do půlky místností (... to be continued)
