Odpovědět na komentář
Pravdu - nebo následky!
28. 04. 2009
Zase nic o světohybných událostech, co se odehrávají v ČR a přilehlém vesmíru, to nechám na jiných. Zase o cestě po USA, sorry folks...
Ráno jsme vyjeli z Albuquerque (co se nečte [albaekerk] jak jsem si myslel, ale [albjukerkí]) na jih do Socorra. V Socorru jsme uhnuli na západ a přes městečko Magdalena (na kraji se pásla naprosto úžasná lama - že by znamení?) jsme dojeli do VLA, neboli Very Large Array, což je komplex sedmadvaceti radioteleskopů na náhorní plošině v poušti. Impozantní na pohled - uprostřed země krav a něčeho parohatýho stojí 27 pětadvacetimetrových teleskopů rozestavených do tvaru písmene Y. Prošli jsme si radioobservatoř a vyrazili dál na jih.
Původní plán byl jet na El Paso a kolem White Sands do Alamogordo. Ale nakonec rozhodla vzdálenost, takže jsme jeli ze Socorro přímo na východ a do White Sands jsme přijeli od Alamogordo. Čímž jsme se vyhnuli městu s kuriozním názvem Truth or Consequences (najděte si příběh toho jména, je to pěkná historka), zato jsme si užili skvělých 70 kilometrů cesty po naprosto prázdné silnici. Ale nebyla to nuda: Na 37. kilometru byla zatáčka doprava a na 54. kilometru jsem na chvíli otevřel okno.
White Sands je jednak vojenská základna ("Zde vlevo se testují rakety"), jednak park, v němž jsou nádherné duny z jemného bílého písku. Z Alamogordo to je kousek,pokud tedy nelítají stíhačky, pak je silnice zavřená. Naštěstí nebyla. Manželka sebrala foťák a zmizela za dunou. Další půl hodiny lítala mezi jukama a fotila. Když byla vyjukaná, tak jsme se otočili a přejeli do Ruiposy. Zítra pokračujme na sever do Santa Fe...
---
Jel jsem do Taco Bell pro nějakou lehkou večeři. Už měli zavřeno, fungoval jen drive-thru (jak mě upozornil chlapík s přízvukem Rajeshe Koothrapaliho). Zajel jsem do Drive-thru a objednal jsem si Burrrrito suprrreme (vyslovil jsem s pravým mexickým ERRRRR). Objednávka slečnu šokovala - když jsem přijel k okýnku, tak první otázka po "Hello" byla "Where you are from?" Že prý mám "interesting akcent". Řekl jsem že z Evropy ("Wow, really?") a že vlastně ani nemám akcent, jako spíš neschopnost mluvit. Prý ne, prý že mluvím dobře, ale s unikátním přízvukem. Díky, teď to budu používat... Když jsem odjížděl a slečna zavírala oknko, zaslechl jsem jak říká kolegyni: "Amazing! He was from Europe!"
---
Možná ji vyděsil můj vzhled - začala se mi loupat spálená kůže z obličeje, takže vypadám trochu jako oživlá mumie, ze které se odmotávají fáče...
---
Jestli dobře počítám, tak dnes spíme v šestém hotelu a sprhoval jsem se v šestém typu sprchy. Amerika je země neomezených možností a neomezené fantazie v konstrukci sprchových kohoutků a baterií. Tady je snad zákonem zakázáno vyrobit dvě stejné sprchy - jedna se vytahuje, druhou se otáčí, třetí má tři kohoutky, čtvrtá zas systém táhel, páček a šoupátek jak z parní lokomotivy... Evropskou unii na vás, bídáci!
---
Jízda po amerických silnicích je zvláštní zážitek. Kolem silnic jsou "motivační cedule", jako třeba: "Čistá silnice je bezpečná silnice", "Pokud pijete, tak nesedejte za volant", "Když uvidíte opilého řidiče, volejte 1-800-NAMOL", "Děkujeme ti, armádo", a nejčastěji pak "O tento úsek dálnice se stará tenaten". Což je, mimochodem, pěkný nápad.
---
Cesty jsou jinak příšerně dlouhé, monotónní a ubíjející. Naštěstí si je můžete zpestřit právě čtením motivačních cedulí. A když je nejhůř, tak můžete i každých 50 kilometrů stáhnout okýnko.
