Věstník misantropizace

Máme doma psího ducha. Ne v tom přeneseném slova smyslu (to je něco tak běžného, že bych o tom ani nepsal), ale opravdového...

Naše psisko je šestapůlletá dobrmanka, což by měl být zralý pes, neprovozující žádné výstřednosti (buhehe... to autoři příruček nikdy psa neměli?), pevně ukotvený ve společnosti i ve smečce. Něco jako čtyřicátník s rodinou a zaměstnáním. Základ společnosti.

Když čtyřicátník začne vidět duchy a rozmlouvat s nimi, lifrují ho příbuzní okamžitě ke specialistovi nebo do politiky. Co ale s psiskem, které... Ale pojďme popořadě.

Náš byt má kromě velké haly ještě tři obytné místnosti: Ložnici, pracovnu (tam působím já) a pokoj, který nazýváme "dětský", protože říkat mu "skladiště" nám nepřipadalo vhodné, ačkoli by to přesně popisovalo jeho stav i účel. No. Před časem, ještě když jsem programoval, jsem seděl večer v pracovně a vyrušil mě vášnivý psí štěkot, vrčení a běhání, právě v tom "děcáku".

Aha, asi jsou tam s paničkou a blbnou - ale v půl desátý večer? Nemají rozum?

Šel jsem zakročit - a vidím, že panička leží u televize a volá: "Bany, fuj, kuš, pocem, nechtoho, čoklemizernejvíškolikjehodin" a další povely z příručky "Pejskaři sobě - praktický slovník". Po dvou minutách pes přišel mezi dveře a koukal na nás, jako že jsme nějak přehnaně citliví a co že to po něm chceme...

Druhý den ve stejnou dobu předvedl pes stejnou scénu. A další den zas. Každý večer mezi devátou a desátou.

Začali jsme psisko sledovat... Má to vždy stejný průběh: Bany leží s paničkou u televize a spí, nebo leží v košíku a spí, nebo vyřizuje maily - dělá prostě to, co  moderní psi dělávají. Mezi devátou a desátou, někdy dřív, někdy později, se najednou probudí, protáhne a odejde do dětského pokoje. Tam (v naprosté tmě - v pokoji je zataženo a skrz dveře jde jen minimum světla) chvilku čeká, pak udělá "psí úklonu" (přední packy a čumák na zem, zadek nahoru, vrtí ocasem) a pak se začne s někým honit a dovádět a štěkat. Jakmile přijdeme mezi dveře nebo vydáme pokyn silným hlasem, tak přestane a děsně se diví...

Přemýšleli jsme, co toho psa nutí, aby tohle provozoval každý den plusmínus ve stejný čas, že se kvůli tomu dokonce i probudí. A je jedno, jestli jsme v ložnici, jestli koukáme na televizi, jestli si čteme, jestli jsme s manželkou oba doma nebo jestli je jeden pryč. I když je pes vylítaný tak, že spí a chrápe nahlas, tak vstane a jde si večer pohrát s... s kým? Jen tak? To nedává smysl... Že by si pesa udělala, stejně jako děti, imaginárního kamaráda?

Nakonec zvítězila myšlenka, že máme doma psího ducha, který chodí naše psisko navštěvovat, a v dětském pokoji spolu každý večer po psím způsobu řádí.

Ale co, nakonec je to lepší, než kdyby Bany chodila na schůze a zakládala ekologické iniciativy.

---

Jedna nesouvislá: Před dvěma týdny se na mne obrátila jistá paní. Psala mi, jestli mě může vyrušit, že by potřebovala odbornou radu...

Čekal jsem, že to bude něco o webu, internetu, počítačích či tak něco. Ale paní mne překvapila. Napsala: "Já bych totiž potřebovala jistou osobu poslat důrazně, ale slušně do prdele!"

Tak jsem odborně poradil. A víte, že mi to svým způsobem i zalichotilo?

---

Tak se mějte...