Věstník misantropizace

Výprava za pozitivními zápisky pokračuje... Co se VÁM vybaví, když se řekne root.cz?

Magazíny Internet Infa pro mne byly dlouho záhadou. Na jedné straně Lupa, která kdysi patřila k tomu nejkvalitnějšímu, co se dalo v CZ číst, pak nějak rozbředla, ovládli ji zprávičkáři a studentští redaktoři, kterým co chybělo na zkušenostech, to nahnali sebevědomím (že, pane Hodbodi?) a teď se zase nějak stává čteníhodným magazínem. Když tedy pominu Hvězdné Stálice.

Mimochodem, že odbočuju - pochopili jste někdo, co chtěl dnes Michal Černý říct svou glosou? Otázku postavil pěkně, tedy "Co to je ten blogger roku?" Sice je to otázka nesmyslná, ale jako reakce na iDnesí akci oprávněná. Pak nějak jakoby sklouznul do vlastních myšlenek o tom, že to vlastně není blogger všech bloggerů, ale jen těch z iDnes, pustil se do marketingových vysvětlení, a skončil u toho, že popsal, jak fungují (jakékoli) soutěže popularity. Že nevyhrávají extrémy (a "ta ona kvalita" je taky extrém), ale populární průměr. A ta statistická data od ČSÚ jsou už naprosto úžasná... Když se zeptáte lidí, jestli čtou nějaké blogy, tak odpoví, že ne - protože nevědí, co to je!

Ale zpět k IInfu. Tak trošku ve stínu Lupy byl pro mne root. Dlouho jsem netušil, proč bych na ty stránky měl chodit - zprávy o novém kernelu mě nechávají tak chladným, jak jen mě chladným mohou nechávat (to je konstrukce, co?) a vášnivé diskuse o Pravém A Jedině Pravém Opensource, prokládané kdysi-možná-vtipnými slovy widle, wokna, microshit přestanou taky člověka bavit nejpozději ve chvíli, kdy mentálně odloží prak s gumou z tepláků. Zkrátka jsem neměl důvod tam chodit.

To platilo až donedávna. Pak se důvod našel. Důvod jménem články Pavla Tišnovského. Zaregistroval jsem ho poprvé, když jsem hledal na webu Pecinovského seriál o FORTHu a místo toho jsem našel Tišnovského seriál. Dal jsem si tedy tu rubriku do "čekatelů na plné členství v RSS čtečce", a čas od času jsem zjišťoval, že "Tišnovský zas něco napsal" - a pravidelně to bylo o tématech, která mě zajímala. Navíc z nich na mne dýchal mile nostalgický duch, jako třeba teď u seriálu Co se děje v počítači. S radostí jsem zavzpomínal na mou oblíbenou AY-3-8910.

Ale oslovují mě nejen nostalgické články - i třeba seriál o LUA je pro mne příjemné čtení, i když to je "žhavá současnost"...

A co jsem tím chtěl vlastně říct?

Vlastně nic závažného. Jen že jsem našel příjemnou oázu zajímavého čtení, a veřejně Pavlu Tišnovskému poděkovat, pochválit pěkné články a popřát jemu (i sobě) spoustu dalších podobných.

---

No a když je ten pátek, tak něco (nostalgického) odlehčení.

To, že ZX Spectrum mělo "z fabriky" zvukové možnosti někde na úrovni trianglu, to se ví. V podstatě šlo jen o reproduktor, připojený na jeden fous výstupního portu, a když měl vzniknout zvuk, tak holt musel procesor kmitat a šmrdlat s tím bitem nahoru a dolů, aby to hrálo. A jak to hrálo!

Ono - když se to pak předělá, tak to zní podstatně líp. I když to ztratí trošku kouzla...

Ale zase byli někteří šílenci, jmenovitě Tim Follin, co na tom jednom jediném bitu dokázali, byť trošku bzučivě, neskutečné efekty. Třeba Chronos, to je pěkná ukázka, co se dá dokázat s "pomalým" procesorem a jednobitovým D/A převodníkem:

A to prosím hezky zapsané v notách a algoritmech, žádné samply, žádné general MIDI. Inu, bohatýrské časy, kdy králem byl nápad, ne technické možnosti... Dáme ještě jednu? Jo, dáme...

Nakonec ale přeci jen něco modernějšího. Uznávám, že ne každý má ten nostalgický šumový filtr v uchu co já, tak něco z novější doby, tedy z let devadesátých: Amiga 500 a jedno profláklé demo

Tak hezký pátek i víkend.

PS: Uvidíme se na Poslední sobotě?