Věstník misantropizace

Petice je velmi populární nástroj a ještě populárnější slovo. Její zákonná úprava je navíc poměrně jednoduchá, takže by si člověk myslel, že není nejasností... Ale ono jich, koukám, je stále dost!

"Většina občanů" si prý přeje, aby Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu. Pod petici, která ho k tomu vyzývá, se za necelý měsíc podepsalo téměř 2500 lidí. 2.500 lidí, to je 0.25 promile populace (0.25 promile je taky jedno pivo desítka...) Což je ovšem podružné, to mě nepřekvapuje. Co mě překvapilo je to, že jsem se dočetl: "Ona má hlavně petice bez papírové podoby s popisy naprosto nulovou právní hodnotu, a jména ať si jsou třeba z DGXova generátoru :)" (Keff85@Twitter)

To je oblíbený blud, a já bych ho rád s dovolením trošku poopravil.

V podstatě vše kolem petic je řečeno v takzvaném Petičním zákonu, což je zákon 85/1990 Sb. Tento zákon upravuje a celkem srozumitelným jazykem vysvětluje práva a povinnosti petentů. Pojďme si jej projít a probrat si některé sporné body.

Paragraf 1 popisuje, co je to petice - je to "žádost, návrh či stížnost ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti státních orgánů". Tedy petice určená soukromé firmě nebo petice fotbalovému klubu není jaksi de iure peticí. Dále je řečeno co petice nesmí - vyzývat k porušování zákonů a ústavy apod.

Paragraf 2 je obranou petentů.

Paragraf 3 pak ustanovuje možnost vytvořit Petiční výbor - pokud nastane situace, kdy petici sepisuje víc lidí, mohou utvořit výbor, který pak podává petici. Petiční výbor musí určit "styčnou osobu", se kterou bude státní orgán komunikovat - nezapomínejme, petice není nějaké veřejné provolání nebo druh happeningu, petice je podání ke státnímu orgánu, na které státní orgán reaguje.

Paragraf 4 hovoří o sbírání podpůrných podpisů pod petici. Upravuje náležitosti tohoto podpisu, upravuje práva podepisujícího (musí mít možnost seznámit se s textem petice), upravuje náležitosti podpisových archů a další podrobnosti (kdo smí sbírat podpisy, kde a za jakých podmínek).

Všimněte si, prosím, náležitostí podpisu: "K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště." Tedy není nutné např. zaměstnání, jak je v mnoha peticích předváděno: "Josef Novák, Horní Dolní, zámečník".

Podpis sám je ošemetná záležitost - zákon byl psán v době, kdy o internetu a elektronické komunikaci ještě nikdo nic netušil, takže neupravuje náležitosti takové formy podání (ovšem nijak ji nezakazuje). Proto je třeba vyjít z výkladů pojmu "podpis" - je to, zjednodušeně řečeno, grafická podoba jména dotyčného člověka (napsané jméno), jejímž vytvořením dotyčný projevuje svou vůli (souhlas apod.) U podpisů je situace ještě veselejší o to, že co právník, to výklad - někteří se drží oné "vůle a souhlasu", takže jako podpis uznají např. razítko se jménem, jiní lpějí na aktu vlastnoručnosti a jakoukoli jinou formu neuznávají. Někteří pak tvrdí, že i napsání jména na konec mailu je "aktem vůle", jiní uznávají pouze elektronický podpis a další tvrdí, že podepsaný může být toliko dokument papírový.

Zmatek, že? Ale to nevadí, protože u petice na podpisech nezáleží. Zní to divně, že? Ale není. Zákon totiž hovoří o tom, že podavatel petice může vyzvat občany, aby PETICI SVÝM PODPISEM PODPOŘILI! To je celá role podpisové akce. Podpisy jsou PODPŮRNÝM NÁSTROJEM, nikoli nezbytnou součástí podání!

Paragraf 5 říká, jak musí být petice podána - tedy "písemně". Písemně neznamená nutně "na papíru" - i mail je písemný dokument. Logicky: Písnička to není, není to ani taneční vystoupení, není to mluvený projev ani pantomima ani posunková řeč, je to písmo. Písemné podání mailem je tedy písemné podání jako každé jiné. Pokud vám na úřadě tvrdí opak, je to jen jejich lenost (a dnes neschopnost). Písemné podání zákon vyžaduje proto, že se s ním dá pracovat - dá se předávat po úřadě a lze jej archivovat. Zákonodárce tím zabraňuje např. tomu, aby na úřad přišel nějaký důchodce a odblekotal žádost, kterou nazve "peticí", nebo aby byla "petice" podána hromadným skandováním davu pod okny orgánu. Paragraf dále říká, že u petice musí být uvedena jména, příjmení a bydliště členů petičního výboru nebo jednotlivce, který petici podává. No a nakonec říká, že petici musí státní orgán přijmout, v případě nepatřičnosti předat správnému orgánu, a ten musí do 30 dnů písemně odpovědět. Odpověď musí obsahovat stanovisko a způsob vyřízení.

---

A šmytec. Dalších pět paragrafů upravuje speciální případy petic a vymezuje některé pojmy v zákoně použité. Takže co z toho vyplývá?

1. "Písemná forma petice" nemusí být nutně papírová.

2. "Podání petice" musí obsahovat jména a bydliště těch, kdo petici podávají. O podpisech není v zákoně ani slovo

3. Petice je podání, určené státnímu orgánu.

4. Nikde není psáno, kolik musí být podpisů pod peticí, či ře tam nějaké musí být - státní orgán se musí peticí zabývat, ať je pod ní podepsán jeden člověk či sto tisíc lidí. Při svém rozhodování se nemá (možná ani nesmí, nejsem si jist) řídit počtem podpůrných podpisů, protože:

5. Podpisy pod peticí nemají žádnou váhu, jsou jen vyjádřením souhlasu. Ani pod papírovou, ani pod internetovou. Správně píše Keff: "100 000 vygenerovaných jmen + IP adres nikoho nezajímá." - ale ono nikoho nezajímá ani 100 000 načmáraných jmen. Opsat telefonní seznam a u každého jména udělat muří nohu je možná náročnější na čas a dobrovolníky, ale nemožné to není. Proto je seznam podpisů na petici pouhým "podpůrným nástrojem". Kdyby měly být podpisy nějak závazné, nemohly by být sbírány "jen tak halabala na ulici".

6. Pokud petice splní formální nároky, tj. je adresována státnímu orgánu a obsahuje jméno, příjmení a bydliště podavatele (či výboru), je právně platná a státní orgán se jí musí zabývat! Keff se tedy hrubě mýlí, když píše: "možná podpis nemusí být na papíře, ale jsem zvědavý co by úřady říkaly na elektronický. Každopádně bez něj to není petice." Je to petice, a je právně závazná, pokud splní zákonné náležitosti, které znovu zopakuju: Je písemná, adresátem je státní orgán a petice obsahuje adresu podávajícího či adresy členů výboru.

7. Na závěr jen taková rada: Pokud spisujete petici, chcete ji za petici vydávat a chcete, aby peticí byla, tak se snažte:

- aby splňovala náležitosti ze zákona (jinak to není petice, i když ji tak stokrát nazvete)

- aby v ní bylo jasně řečeno, CO požadujete, PROČ to požadujete a KDO to má udělat

- říct jasně lidem co podepisují, komu, co s jejich podpisy uděláte, kdy a proč. A nechtějte po nich víc než předepisuje zákon.

PS: Když jsme svého času dělali petici za odvolání Standy Grosse, nechali jsme si jednak poradit od právníků, a jednak jsme se ptali lidí, co dělali snad první známější internetovou petici u nás - tu proti monopolu. Naše podání internetové petice bylo pak vcelku snadné: Vytiskli jsme text petice s našimi adresami, přidali jsme podpisové archy, co nám lidé posílali, a k tomu jsme - čistě pro ilustraci - vytiskli seznam lidí z internetového formuláře - jméno, příjmení a bydliště (žádné IP adresy, proboha!) Takto byla předána státnímu orgánu. Státní orgán její příjem potvrdil a ve stanovené lhůtě se k ní vyjádřil - tedy ji považoval za platnou.