Věstník misantropizace

Lokálné špecifiká...

V sobotu jsme se stavovali u Davida Grudla v jeho letním sídle u Brna. Z obrovského trafficu na diskusních fórech, která provozuje, si vystavěl procovskou haciendu v satelitním městečku na okraji Brna. Ohlásili jsme se u Davidova tajemníka, že přijedeme, a díky jistým konexím se nám podařilo získat pořadí v návštěvním listu. Tak jsme přijeli.

David se ukázal jako pozorný hostitel, jen se omlouval, že mu došel kaviár, a jestli bych ho tedy nevzal do Brna do Tesca, že by potřeboval kyblík kaviáru koupit a jako na potvoru má jeho řidič dovolenou. Souhlasil jsem, naložil jsem Davida  a vyjeli jsme.

Cestou do Brna jsme projížděli jakousi vsí, kde na křižovatce stály dvě paní v uniformě Městské policie. Tedy "městské strážnice". Obě měřily tak 180 cm, byly velmi tvarované, velmi blond a laškovně držely v ruce pendreky... V první chvíli jsem myslel, že se tam točí osmnáctý díl "Hříšných Policajtek" (nyní ve Full HD), ale o kus dál na druhé křižovatce stála další strážnice a na další křižovatce ještě jedna... To vypadalo na velmi nákladnou výpravu (přeci jen, full HD) - nebo na dopravně-bezpečnostní akci.

Dojeli jsme do Tesca, David nakoupil kaviár, šampaňské a dva iBooky (nic dražšího už neměli) a jeli jsme zpátky. Tou samou vesnicí. A tam nás čekalo překvapení: Strážnice nás dirigovala ke kraji, abychom jako jeli pomaleji a opatrně. Tak jsme jeli pomaleji a opatrně, a najednou zpoza zatáčky vyšli pánové v oblecích. Šli proti nám, zabírali jeden celý pruh a zpívali u toho.

Za nimi šly nějaké paní v krojích.

Za nimi děti.

Za nimi jelo několik vozíčkářů.

Za nimi šla omladina.

Za omladinou šli rodiče s dětmi.

Za nimi pár seniorů.

Pak ještě nějací lidé.

Pak pár dětí na kolech.

Nakonec snad i dva či tři hasiči v uniformě.

A kolem toho všeho pobíhal v druhém pruhu silnice nějaký pán se sekyrkou a udržoval houf pohromadě v jednom pruhu.

Nejdřív jsem se lekl, že po mně půjde s tou sekyrkou... teda valaškou... možná čakanem. Ale nešel. Lekli jsme se, že budou chtít, abychom jim dali nějaké peníze, nebo i hůř: Abychom se zapojili. Ale nechtěli. Prošli, my kolem nich projeli, a - logicky - následovaly otázky.

Co to sakra bylo? Na pohřeb to bylo příliš veselé. Na svatbu zas málo opilé, a navíc chyběla nevěsta. Šibřinky těžko, jízda králů je taky někde jinde - co to sakra bylo?

Povídám Davidovi: "Co to mělo bejt?" Přeci jen - jiný kraj, jiný mrav, multikulti, poznávejme jiné zvyky atd...

David povídá: "No co - procházíme se! Vy se v Budějovicích neprocházíte?"

"Což, procházíme," odpověděl jsem, "ale spíš tak jako po dvou, po třech lidech... a bez strážnic!"

"No vidíš, a my se tady holt procházíme hromadně!" vysvětloval David. "Domluvíme se, vždycky třeba celá ulice, na nějaký den. Ten den se všichni oblíkneme a pak se jdeme projít. Policajti nám zastavěj dopravu, my se projdem na kraj města, pak jdem zase zpátky... a máme na nějakou dobu vystaráno."

Jojo, mají to vymyšlené. Zatímco my couráme nekoordinovaně...

Ale přeci jen - ačkoli znělo Davidovo vysvětlení věrohodně, tak vím, že David je známý šprýmař. Jistě čekal, že o tom zážitku napíšu a že se budu zase povyšovat nad nebohé čtenáře, co neznají vysvětlení, a pak mi napíše do komentářů: Apríl, nachytal jsem tě!

Tak mi to nedalo, a hledal jsem jednodušší a logičtější vysvětlení. Nakonec jsem na to přišel - napověděla mi přítomnost městských strážnic:

To byly přeci ty proslulé STRÁŽNICKÉ SLAVNOSTI!