Věstník misantropizace

Vrátil jsem se zpět, i když jsme si nechyběli... (Drát / WWW)

Tak jsme se ve středu vrátili, ve čtvrtek vyspali a v pátek zas vyjeli na cestu. Čekal nás Plaváček a pes. Nečekal nás David Grudl. A po cestě jsem dospěl k několika zjištěním.

Odvykl jsem manuálnímu řazení. Zvyknout si na automat mi trvalo tři dny, zato v sobotu ráno, když jsem na parkovišti u zámku (spali jsme na zámku, heč! - a díky!) sedli do auta, tak jsem chvíli vejral a musel si uvědomit, co vlastně mám dělat. Ale ono se to zas poddá... A tak jsme jeli, já měl zařazeno za tři, jedu do kopce, motor řve a já šlapu na plyn, notak, notak... - a vtom manželka povídá: "Nechceš si tam dát dvojku?" - AJO!

Odvykl jsem českému stylu jízdy. Když jsem vjel na D1 a nastavil jsem tempomat, tak jsem si připadal jak exot. Vpravo se jede 100-110, vlevo 140 a víc. Navíc řítícímu se Audistovi (naprostá většina zezaduseřítících byly Audi) je nutno uhnout vpravo, mezi auta, co jedou o 30km/h míň. Takže je potřeba brzdit, zase přidávat, motor žere jak kráva... Kousek za Brnem jsem naštěstí chytil nějakého podobného kolegu a s ním jsme vytvořili "135 tandem" - a celkem v klidu jsme si jeli "tu svoji".

Odvykl jsem jet "co to dá" a zvykl jsem si jet "co se má". Mezi vesnicemi jsem si držel tvrdošíjně 90 km/h (tempomat je výborná pomůcka, která člověka uchrání od těžké nohy) a nenechal jsem se nervovat. Když mě začali ostatní předjíždět, do zatáček, proti kopci, zrcátko na zrcátko, tak mě napadlo, že něco nebude v pořádku.

Na zpáteční cestě, za Veselím, kdo to tam znáte, je taková křižovatka, kde je rychlost omezena na 70 a vyfrézovaný asfalt. Často a rádi tam stojí policajti a měří rychlost. Ona ta křižovatka vypadá přehledně, ale z jedné strany tam je ten nájezd do kopce a z druhé zatáčka. Jel jsem od Veselí svých 90, a u té křižovatky, kde jsou, mimo jiné, obrovské reflexní značky POZOR a 70, jsem začal brzdit a zpomalil jsem na těch 70. A když jsem projížděl tou křižovatkou, tak slyším hlasité troubení, a uprostřed křižovatky (!) mě předjel pán v Oktávce. (Když jsem začal brzdit, byl tak 150 metrů za mnou, značky musel vidět.) Vedle něj seděla paní a vzadu měli dvě děti, které se na mne otočily a dělaly gesta - holčička si plácala dlaní na čelo, chlapeček hrozil pěstí. O kus dál předjel do zatáčky další auto...

Fakt, něco nebylo v pořádku.

Za křižovatkou jsem zas přidal na svých 90 a zapnul tempomat. Do Budějc už to je pořád po hlavní silnici, žádná vesnice, žádné křižovatky, žádné omezení rychlosti, jen pár zatáček a 40 kilometrů, takže jsem si v duchu počítal: Je to 40 kilometrů, já jedu 90, bude mi to trvat 27 minut. On jede tak těch 120, předjíždí v křižovatce, předjíždí do zatáček, má tam dvě malé děti a dojede tam za 20 minut. A pak mi to došlo: On je v nepořádku... Co kdybych tam brzdil kvůli někomu, kdo přejížděl křižovatku napříč?

Jde jen o zvyk. Na svět, kde všichni jedou plusmínus stejně (a tudíž i předvídatelně) si člověk zvykne hned. Ale opravdu si nejsem jist, že si chci zvykat zpět na to, abych jel co to dá kvůli sedmi minutám a pro klid duše takových kokotů. Takže až někdy pojedete za šedým Peugeotem 307SW, co pojede 90 a nenechá se vaší blízkostí přimět k rychlejší jízdě, ani když to je na rovince,  tak to jsem já. Nezlobte se, ale mně to tak připadá normální.

O tom, jak člověk odvykne českým médiím a české politice - teda tomu, čemu se u nás říká politika - o tom jsem už psal.

---

Jo a taky budu muset něco udělat se svým zaměstnáním. Když jsem si včera vzpomněl (a připustil), že z původní dohody "nechci programovat, a už vůbec ne weby" je nakonec výsledek takový, že dělám weby, a navíc musím poslouchat řeči kolegů vývojářů o tom, že "my děláme pro IE, ladit to pro další prohlížeče je drahé", "udělat web v tabulkách je o hodně rychlejší, než se s tím patlat v CSS", nebo "jQuery používat nebudeme, je to zbytečně velké (!!!)", tak se mi navalilo. A když jsem si vzpomněl i na větu všech vět futrál: "budeš si na to muset zvyknout", tak si říkám, že leda hovno, že opravdu nehodlám přivykat věcem, co jsem před pěti lety zavrhnul.

Před dovolenou jsem koketoval s myšlenkou, že to pojmu jako osvětovou misi, ale teď si říkám, že to nemám zapotřebí. Že je můj čas příliš drahý na to, abych někomu vyvracel argumenty jako "validní kód je zbytečný", abych někoho přesvědčoval o něčem, co je v oboru už pět let axiom, nebo nedejbože na to, abych ohnul hřbet a dělal systém pro sledování využití reklamních ploch v IE-only frameworku pro webové aplikace a kašlal přitom na všechny pravidla, novinky a postupy, co jsem se naučil a co hlásám. Ne, opravdu nemá smysl vracet se do roku 2002 a znovu si zvykat na tehdejší technologie a postupy, za to mi zaměstnání nestojí... Budu muset promluvit s ředitelem a připomenout původní záměr.

---

Opravdu, nesmyslům člověk odvykne rychle.