Věstník misantropizace

Americká nákaza - a to si z vás neUtahuju! Aneb Skály, Twitter a muzika...

Amerika je nakažlivá. Po několika dnech poslouchání amerických rádií, sledování amerických TV, čtení amerických novin, nakupování v amerických krámech a potkávání s Američany mám v hlavě mnoho dojmů, které dohromady rezonují a zní nějak jako "To půjde, to není problém, dokážeme to..." Jak je to v ČR leckdy k smíchu, tak tady mám pocit, že to je normální, správné - a navíc je to nakažlivé. Takže mám najednou spousty nápadů (americké silnice přímo vybízejí k přemýšlení) a navíc věřím, že by se měly realizovat, že to půjde, že to dokážu a že to má smysl, hurá do toho... atakdále, viděli jste v US seriálech.

---

Mesa Verde je takové indiánské městečko ve skalách, staré asi 700 let. Indiáni tam několik set let žili, a pak se zvedli a odešli a dvěstě let to místo nikdo neviděl.

Z Mesa Verde jsme jeli dál na západ a na sever, přijeli jsme do Utahu a jeli k městu Moab. To nezní nijak dramaticky ani povědomě - ale dvě míle od Moabu leží park Arches. Nejprofláklejší obrázek z US západu je Grand Canyon. Druhý nejprofláklejší je pak právě Arches - pískovcové oblouky, mosty, okna ("Geologicky je tato oblast stále činná, takže okna i dnes padají" mě rozveselilo) a vůbec všechny ty obří rozpukané červené skály... Přijeli jsme akorát před západem Slunce a skály tak během hodiny změnily svou barvu z jasně žluté přes temně červenou až po hnědou. Už za tmy jsme odjížděli do Green River, kde jsme měli nocleh.

Z Green River jsme se vraceli stejnou cestou, ale v Monticellu jsme neodbočili, nýbrž jeli rovně a stále na jih. Tam leží Mexican Hat, což je - laicky řečeno - placatý kámen na vysokém pískovcovém sloupu. Vypadá to pěkně, hlavně s pozadím šedomodrých skal.

Kousek pod Mexican Hat leží Monument Valley. To je další ikona amerického západu - obrovské údolí s osamělými vysokými skálami. Eroze pracovala intenzivně a za miliony let vytvořila úchvatnou scenérii, a přídavkem pak závěje písku, v nichž jezdit je docela dobrodrůžo. Ale zvládli jsme to. Sice máme auto v barvě "pískově červená metalíza", ale zato spoustu fotek a zážitků.

To třeba takhle jedete do kopce, auto si jede kam se mu zachce, protože pod koly je písek, a najednou se před vámi objeví tři psi. Vynoří se z mihotavého vzduchu a jdou si po silnici směrem k vám. Pak se zastaví a koukají. Zastavíte taky. Psi pořád stojí a koukají, tak se chvilku smějete, ale pak chcete jet dál... Tak jsem zatroubil. Pes, co stál přímo před autem, udělal pohled, známý jako "... si děláš prdel, ne?" a stál dál. Zatroubil jsem znovu, pes znovu udělal ten samý pohled. Jako že "Zajímavý, a dál...?" Pak se rozhodne, že vás tedy nechá projet, a milostivě poodstoupí. Blízká setkání psího druhu.

Spíme v Kayentě, což je obydlená křižovatka na hranicích Utahu a Arizony, co patří do navažské rezervace. Nakupovat v obchoďáku tu je jako procházet se mayovkou ("Obsluhuje vás Laň-co-skočila-přes-kaňon"). Geograficky v Arizoně, čas utažský, ale na hodinách v pokoji arizonský...

---

Skoro u každého krámu tu je cedule "NO LOITERING". Včera jsem se konečně podíval, jestli to znamená to co si myslím, že to znamená, a ono jo: "Neokounět, nepostávat..." Fajn myšlenka. Kdo zažil letní seance somrkovbojů u Kauflandu, ten pochopí.

---

Právě v televizi povídají něco o tom, jak lidé přes Twitter posílají "storm alerts". Dnes jsem v US Today četl celostránkový článek o Twitteru a o cestovních tipech. Vida, @hassmanm a @adbar budou mít radost... :) A tak jsem se kouknul i já na své twitterfollowery, zakroutil jsem hlavou a říkám si: Bože můj! Když už, mí milí followeři, neunesete, že je mi úplně jedno jestli mě čtete nebo ne,a když neunesete, že se za tenhle postoj nestydím, tak si, proboha, odpusťte u svých ukřivdělých tvítů ten zavináč, ať mi to neleze do "replies". Díky. (Hned až se vrátím domů, tak si dám ceduli NO LOITERING na svůj Twitter.)

---

Už jsem psal, že po cestě posloucháme rádio. Hity padesátých až devadesátých let. Některé kousky jsem neslyšel ani nepamatuju, takže jsem nelenil a poznamenal si je:

...a takhle si tu jedeme!