Já vím, já vím, slíbil jsem psát o úplně jiné hudbě... ale to se nedalo...
Můj hudební vkus by se dal nazvat jedním slovem jako "podivný". Jde napříč směry, styly, uskupeními i dobami a neřídí se většinově přijímanými názory. Mám rád spíš hudbu jednoduchou, ale ne vždy. Mám rád spíš zajímavé kompozice, ale ne vždy. Mám rád písničku, co si člověk zabrouká, ale taky s výjimkama. A mám rád divnou hudbu. Pixy sice říká, že poslouchám "přesný opak toho co on", ale to není pravda, na určité části hudby se shodneme. (Zrovna včera mi psal cosi o blues a pak dodal: Vlastně že se ptám, ty a blues... Ano, já a blues... Ani jsem mu, nebohému, neměl odvahu říct, že jsou dny, kdy si s chutí pouštím Jana Spáleného a ASPM. Co by tomu řekla moje mladá paní, že?)
U minulého článku kdosi (Van) vzpomněl Samíra coby Bruna Ferrariho a jeho skladbu Pornoženich. Pustil jsem si ji a nutno uznat... ta basová linka je výborná.
Ale není od Samíra.
Je od člověka, kdo si říkal Klaus Nomi. Popátral jsem, našel jsem a zůstal jsem zkoprněn... Tyjo! Takhle krásně ujetá hudba z 80. let – a já ji neznal! Ta basslinka v Pornoženichovi pochází z Nomiho "Falling In Love Again"... Nenechte se zmást klavírem jak od Vargy na úvod.
Celé to znělo jako Max Raabe, který si místo bigbandu stoupl před rockovou kapelu. A naživo asi takto (1981, Total Eclipse):
Popátral jsem... A ne že by informací bylo málo. Narozen jako Klaus Sperber v Bavorsku v roce 1944, na konci 60. let pracoval jako uvaděč v opeře a prozpěvoval árie v gay klubu, v polovině 70. let se přestěhoval do New Yorku a zapadl do tamní umělecké společnosti. Během pár let se stal známou (a výraznou, řekl bych) postavou. Zemřel v devětatřiceti letech, v roce 1983, na komplikace způsobené AIDS.
Vydal několik alb, asi nejznámější je to o "jednoduchém člověku". Tam někde zjevně čerpali Ultravox, Dare a další elektroničtí průkopníci.
Klaus Nomi hojně přezpívával skladby jiných, dalo by se říct, že dělal osobité coververze:
Ale přeci jen, přesto, že udělal kariéru v popmusic coby figura ještě divnější než Bowie, tak jeho největší vášní zůstala opera. Tady je záznam, pořízený půl roku před jeho smrtí – Klaus Nomi zpívá (samosebou podivnou) árii z Purcellovy barokní opery King Arthur.
(vyčištěná verze zde)
Marilyne Mansone, ty instantní bubáku pro neurotické teenagery, jdi se bodnout!
Dne 13.06.2008
Přidej do:
[1] (Pavel D. ) 13.06.2008, 21:11:26 [X] [D]
Tak nevím jestli je chyba u mě nebo jinde, ale ty videa mi nefungují.
[2] (Arthur Dent [openID] - Mail - WWW) 13.06.2008, 21:19:11 [X] [D]
[1] Pravděpodobně na přijímači, páč mně (a dalším) fungujou.
[3] (van ) 14.06.2008, 18:38:38 [X] [D]
Pustila jsem si všechno. Velmi zajímavé. :)
[4] (MiKee - Mail ) 14.06.2008, 20:09:34 [X] [D]
Naprostá totálně ulítlá bomba! A v tomhle článku vše uzavřeno úžasnou árií... To je krutopřísný! ;-)
[5] (emmacore - Mail ) 22.06.2008, 19:34:15 [X] [D]
Wow! K vete na zaver: Marilyn Manson bol vzdy len smiesna plagiatorska figurka. K tipom: Minule som si spomenul na toto: http://www.youtube.com...T29Lqpi2RQ
[6] (emmacore - Mail ) 22.06.2008, 19:49:06 [X] [D]
K tomu Mansonovi: Chcel by som vidiet jeho fanusikov napr. na koncerte Swans, Coil alebo takych Skinny Puppy vo svojich najlepsich casoch.
Než napíšete komentář, ujistěte se, že znáte pravidla.
Pokud nejsem delší dobu u počítače, například když spím, tak zapínám moderování komentářů. Tak se nedivte, když se váš komentář neobjeví hned... Publikuji je dodatečně.
© Martin Malý (aka Arthur Dent) | Design by © 2007 ASH721 | HOSTING 1500GB+unlimited domains.